A zdá se, že máme šťastná život a rodinu. Ale je tu jeden problém - já, přesněji moje důvěra.
Ještě před pár lety jsem žila s bývalým manželem Petrem. Brzy jsem se vdala, bylo mi teprve osmnáct. Myslela jsem si, že je to láska na celý život, společně i zestárneme.
Vše se však kvůli jeho kamarádům zvrtlo. Například mohl v pátek po práci hned jet za známými a tam se potloukat až do rána. Samozřejmě jsem o tom nic nevěděla. A pokud se Péťa na začátku snažil nějak omlouvat, postupem času se začal chovat arogantně.
Jednoho večera vypnul telefon, ani jeden z přátel nezvedl telefon. Už jsem obvolala všechny nemocnice a chtěla jsem jít na policii. Tady jsem vyšla z bytu, otevřela dveře vchodu a na hřišti vidím jak spí Péťa. Celý v blátě, s prázdnou lahví od alkoholu. Styděla jsem se dívat sousedům do očí. Je dobře, že známý údržbář pomohl dovést manžela do bytu, protože jsme tehdy bydleli v 5 patře a výtah jsme neměli.
Snažila jsem se s ním mluvit o jeho lásce k alkoholu, ale marně. Dokonce jsem mu brala peníze, chtěla odvést k lékaři, ale Péťa dál chlastal. A ten osudný večer jsem přišla domů a v bytě jsem viděla cizí lidé, ženy. Jedna mladá dívka seděla u Petra na klíně a oni se líbali.
Nic jsem neřekla. Prostě jsem si sbalila všechny věci, zavolala taxík a odjela k rodičům. Dlouho jsem se nemohla vyrovnat se s tím stresem, zhubla jsem 10 kilogramů, téměř jsem nechodila ven. Z deprese mě vytáhli rodiče a psycholog.
A teď žiju s Michalem. A pokaždé, když řekne, že půjde s přáteli do baru nebo na firemní večírek...mám před očima obraz opilého Petra. Bojím se, že Michal taky začne pít, bude mít nové milenky, bude mě podvádět.
Myslím, že se začínám trochu zbláznit a ztrácím zdravý rozum. Ani sedativa nepomáhají. Možná jsou tady ženy, které měly podobné zkušenosti? Co jste v takových situacích dělaly?
“Jiří, vezmi si syna. Už mi padají ruce, je tak těžký”
Děti přivezly matku do starého domku na vesnici bez jídla, a odjely: Po půl roce jí dcera zavolala
"Husky plus Corgi, jezevčík plus ovčák": šlechtitelé ukázali nová plemena psů
„Jak jim to podařilo“: Holandsko je první zemí, ve které nejsou žádné toulavé psi
PSALI JSME: ÚSMĚV PŘEDČASNĚ NAROZENÉ HOLČIČKY SE STAL PRO MNOHÉ RODIČE PAPRSKEM NADĚJE
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "TCHÝNĚ NAŠLA MANŽELOVI JINOU ŽENU, PROTOŽE NEMÁME DĚTI"
