Nikdo za ní nepřišel, nevolal. Byla velmi vychovaná a tichá. Také jsem si všimla, že dívka dodržuje neuvěřitelný řád.
Sama v čistém oblečení a dokonce i copánky si pletla sama. Pak jsem si uvědomila, že je to nejspíš holčička z útulku. Můj odhad potvrdila zdravotní sestra, která mi řekla, že dívka se jmenuje Lenka, je jí deset let.
Bylo mi té holčičky líto. Když jsem něco kupovala synovi, tak určitě i jí. Pletla jsem jí copánky, darovala nové šaty. Řekněte mi, že jste měl vzít dítě k sobě. Ale nemohla jsem, i když jsem moc chtěla.
Mám dva syny, žiji bez manžela, mizerný plat v práci a ještě se starám o starou matku. A tak bych ráda vzala Lenku k sobě. Po propuštění jsem ji neustále navštěvovala v útulku a přinášela s sebou to, co ona má rada.
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "NECHCI, ABY O MĚ MANŽEL PEČOVAL JAKO O MALOU"
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "MŮJ MANŽEL MÁ VE ZVYKU NA PÁR DNÍ ZMIZET. UŽ TOHO MÁM DOST"
