Příběh ze života: "Sestra požádala, abych pro ní porodila dítě. Nevím, co se mnou bude, až od něj poprvé uslyším "mami" "

Ona sama se z toho všeho dostala a nyní žije plnohodnotný život. Je pravda, že neplodnost se nikam nezmizela.

Je mi 27 let. Mám také rodinu, dvě děti a manžela. Do určité chvíle bylo všechno v pořádku a pak jsem udělala osudovou chybu.

Druhý manžel Marie snil o dětech, protože sám vyrostl ve velké rodině. Nejdřív chtěli adoptovat dítě a pak se rozhodli požádat o pomoc.

Sestra mi nabídla, abych se stala náhradní matkou. Ještě před nemocí zmrazila vajíčka. Nechtěla jsem to dělat, ale tlačila na mě celá rodina.

Máma říkala, že když odmítnu, zničím život mé sestře. Můj manžel jen pokrčil rameny a řekl, ať se rozhodnu sama.

Po oplodnění se můj zdravotní stav nezhoršil. Těhotenství bylo vůbec snadné, i když předchozí dvě jsem skoro pořád byla v nemocnici.

Morálně mi však bylo dost špatně. Byla jsem jako stín. Když přišli na ultrazvuk, požádala jsem lékaře, aby otočil obrazovku a nic mi neříkal.

A první pohyb ... cítila jsem se hrozně. Cítila jsem se jako zrádce, protože jsem musela dát své dítě.

Chlapec se narodil přesně v termínu. Sestra do porodnice nedorazila, protože měla chřipku. Jen jsem z toho měla radost.

Bolí mě vidět synovce, ale snažím se s ním chodit každý den. Koupat ho, oblékat, hrát si ... Sestra bydlí v sousedství, takže často nechává dítě u mě.

Nevím, co se mnou bude, až od něj poprvé uslyším "Mami". A to nebude adresováno mě....

Tajně doufám, že Vlad zůstane se mnou. Nevím, co by se mělo stát, aby ho rodiče opustili, ale tyto myšlenky se mi pravidelně vkrádají do hlavy.

PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "JAK SE VŠECHNO ZMĚNILO S NAROZENÍM DÍTĚTE V NAŠÍ RODINĚ. KDYBYCH JEN VĚDĚLA, ŽE TO TAK BUDE"

PŘIPOMÍNÁME: "MOJE SESTRA MĚ OPUSTILA BEZ NIČEHO, KDYŽ JSME OSIŘELI, ALE NESTYDĚLA SE POŽÁDAT O POMOC"