Minulý rok jsme zjistili, proč nemáme děti: manžel je neplodný. Samozřejmě jsme byli rozrušení, protože jsme dlouho snili o miminku. Na rodinné radě jsme se rozhodli neotálet a hledat miminko v dětském domově. Chtěli jsme o našem rozhodnutí informovat rodiče, aby později nebyly dotěrné otázky.
Moje matka nás chápala a nesoudila. Tchýně mlčela a z nějakého důvodu se na mě s úkosem podívala. O pár dní později mi začala volat a odrazovala mě od adopce. Hlavním důvodem pro ní bylo to, že my nebudeme vědět, jakou genetiku bude mít dítě.
Začala jsem ji uklidňovat a přiznala, že už máme sbalené papíry. Tchýně se na mě vrhla, urazila mě a prostě na mě křičela. Tvrdila, že kvůli mým nemocem zůstala ona bez vlastních vnoučat. Mimochodem, o manželově nemoci nikdo nevěděl.
Prostě jsem zavěsil, protože mi bylo nepříjemné tohle všechno poslouchat. Omezili jsme s ní komunikaci a manžel ji nadále navštěvoval, jen beze mě. Příbuzná využila příležitosti a našla si nějakou mladou dívku a začala jí manželovi vnucovat. Tato že mu volá, píše intimní zprávy a všemožně flirtuje s ním.
Zavolala jsem své tchyni, abych vyjádřil svou nespokojenost. Ani se nehnula stranou a odvážně prohlásila, že to byla ona, kdo je seznámil. Jako kvůli vlastním vnoučatům udělá cokoliv. Tchýně pořád říkala, že Igor už s ní spí, tak se musím připravit na rozvod.
Manželovi věřím, ale současná situace mě trápí. Jsem unavená z těchto bojů.
