Příběh ze života: "Přišla jsem na svatbu ke své kamarádce a zamilovala se do jejího manžela. Ale moje chyba v tom není, za všechno může on"

Studovat jsme jeli na univerzity do různých měst. Ale komunikace nepřestala. Často jsme mluvily po telefonu, dopisovaly se, podporovaly své přátelství. Nikdy jsem nenašla lepší kamarádku než byla Helča.

A pak mi napsala, že bude mít svatbu a že čeká na mě až přijedu. Samozřejmě, že jsem přijela. A když jsem viděla jejího manžela, byla jsem v šoku. Byl to prostě můj mužský ideál.

Vysoký, blonďatý, modrooký. Sotva jsem mohla mluvit, když jsem ho viděla. Snažila jsem se předstírat, že si ho ani nevšímám, že se mi líbil. Byla to láska na první pohled.

Svatba se konala, za dva roky Helena porodila syna, já se stala kmotrou. Pak jsem se přestěhovala do města, kde žila Helča s rodinou.

Chodila jsem s jedním mužem, my čtyři jsme trávili dny, večery, jezdili na dovolenou. Dívala jsem se na jejího manžela a byla jsem do něj čím dál víc blázen. Byl neuvěřitelný. Tak moc jsem s ním chtěla být.

Se svým přítelem jsem se rozešla. A pak se stalo nečekané. Maxim, tak se jmenoval, se zastavil, aby mi přinesl ovoce od Heleny. Onemocněla jsem. Vešel do bytu, dali jsme si čaj. A pak je vše jako v mlze. Oddávali jsme se vášni a ne jednou. Taky mě měl rád. Tak jsme se s ním začali vídat v mém bytě.

A pak mě trápilo svědomí, řekla jsem o všem Heleně. Okamžitě se mnou přestala komunikovat, s Maximem se rozvedla. Žili jsme spolu půl roku a pak si našel nějakou jinou dámu.

Už jsou to tři roky, moc mě mrzí, že to takhle dopadlo. Chci se usmířit s Helenou, ale ona nechce. Je mi to líto, ale kdyby ji nepodvedl se mnou, podvedl by s jinou ženou. Proč se tedy urážet?

PSALI JSME: NEJHORŠÍ OBLEČENÍ NA SVATBU: V ČEM PŘIŠEL ŽENICH NA VLASTNÍ SVATBU

PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "V DĚTSTVÍ RODIČE VŽDY MYSLELI NA PRÁCI A SVÉ PŘÁTELE, NE NA MĚ. TAK CO TEĎ PO MĚ POŽADUJÍ?”