Příběh ze života: "Tchyně a manžel se na mě velice urazili. Oni totiž už měli své plány na mé úspory"

— Něco se ti stalo?

— Chci dat lekci manželovi. Protože on se rozhodl, že se na mě muže urážet.

— Urážet? Ale proč, vždyť jsi taková skvěla hospodyňka.

— Vždyť víš, že já volném čase ráda šiju. Někdy pro příbuzné, někdy na zakázku.

— Jasně že víc, - Káťa sahal rukou po límci blůzy. - Šila jsi mi tu blůzu.

— No jo. Jak jsem na to zapomněla. - usmála se Světlana. - No, tak o čem to já. Už dlouho jsem sbírala peníze na nový šicí stroj. Manžel a tchyně o tom samozřejmě věděli. Jen trochu nasbírám, tak můj manžel potřebuje koupit nový motor k lodi. Dobrá, když je v tom potřeba, tak proč ne. Koupili jsme motor. Sbírám dál. A najednou tchýně nutně potřebuje vyléčit zuby. Musela jsem znovu dát peníze. Pak bylo potřeba udělat nové topení. A tentokrát, jakmile byla požadovaná částka shromážděna, okamžitě jsem šla a koupila nový šicí stroj. Už mě nebaví neustále odkládat nákup.

— No, tak to jsi udělala správně, - souhlasně přikývla Káťa.

— Také si to myslím. Po nákupu jsem přišla domu, a hned o tom chtěla říct rodině. Myslela jsem si, že budou se radovat spolu se mnou. Ale představ si, že se urazili. Oni už měli své plány na mé úspory. A to, že jsem v noci nespala a šila lidem jejích oblečení, tak to je nezajímá.

— Ach jo. Jsem v šoku, abych byl upřímná, - odpověděla Káťa.

— Tak jsem si řekla, že ať si můj manžel vydělá peníze sám na přání své matky. A já už toho mám dost. Už jim nedám ani korunu. Koupila jsme mu motor pro loď, tak ať teď chytá ryby a prodává je. - usmála se Světlana.

PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "V DĚTSTVÍ RODIČE VŽDY MYSLELI NA PRÁCI A SVÉ PŘÁTELE, NE NA MĚ. TAK CO TEĎ PO MĚ POŽADUJÍ?”

PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "TŘI ROKY JSEM HLEDAL SVOU RODINU A MŮJ BRATR VŠECHNO VĚDĚL A SKRÝVAL PŘEDE MNOU PRAVDU"