V pětadvaceti jsem si vzala muže, který je o patnáct let starší. Měla jsem vše, co jsem si přála. Řeknu, že můj manžel je skvělý člověk. On se o mě velmi krásně stará. Od mladého se toho asi nedočkáte. Mladí kluci jsou dneska dost sobečti.
Vždycky mi říká komplimenty, dává mi spoustu něhy a pozornosti. A také se ke mně chovat jako k malé, což se mi moc nelíbí. Jsem již třetím rokem jako seriózní šéf v jedné společnosti.
Všichni podřízení mě berou vážně. A manžel přijde do práce a začne se mnou mluvit před všemi, jako s malou. Cítím se hrozně trapně. A jemu je to jedno.
Ani doma mě nebere vážně. Myslí si, že jsem malá holka a já chci být mu rovná. Ale jak mu to mám říct?
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "NE MANŽEL A "STEPNÍ BĚŽEC". UŽ TOHO MÁM DOST"
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "PŘEMLOUVALI MĚ, ABYCH SE ZBAVILA DÍTĚTE. SOUHLASILA JSEM, ALE Z NEMOCNICE JSEM UTEKLA"