Bylo mi 16 let, dva měsíce jsem chodila s chlapcem, začali jsme s ním hrát dospělé hry, řekněme. A pak jsem zjistila, že jsem těhotná. Byla jsem v šoku, nevěděla jsem, co mám dělat. Bála jsem se říct o tom mámě. Věděla jsem, že už i tak to má těžké. Tak jsem tři měsíce mlčela a pak jsem se přiznala. Bylo rozhodnuto dělat potratit a já souhlasila.
Přišli jsme do nemocnice a tam nám řekli, že už je pozdě. Jedinou možností je uměle vyvolat porod a tak se dítěte zbavit. Souhlasili jsme. O pár měsíců později jsme jeli s maminkou na takzvaný potrat. Po cestě jsem o všem několikrát přemýšlela, už jsem dokonce cítila dítě. A pochopila jsem, že se ho nechci zbavit. Z nemocnice jsem utekla. Jít domů jsem nemohla. Proto jsem šla za mámou a tátou Pavla. Myslela jsem, že mě vyhodí, ale ne. Byli tak nadšeni, že mi řekli, že mi pomůžou.
O něco později jsem ještě volal mamce, protože jsem nebyl den doma, měla obavy. Ve sluchátku jsem slyšel, že moje matka také není proti dítěti.
Když jsem porodila syna, přijela za mnou maminka, rodiče Pavla a dokonce i sama Paša. Požádal mě o ruku, omluvil se za svůj čin a řekl, že teď budeme žít jako šťastna rodina.
PSALI JSME: BOHATÁ ŽENA URAZILA SERVÍRKU: JEJÍ ODPOVĚĎ BYLA PERFEKTNÍ
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "PŘIŠLA JSEM DOMŮ Z PRÁCE DŘÍVE NEŽ OBVYKLE, A TAM MATKA MANŽELA ŽEHLÍ PRÁDLO"
