Dlouho jsme přemýšleli a rozhodli se vzít holčičku z dětského domova. Máme byt, stabilní finanční příjem, všechny potřebné podmínky splňujeme, takže opatrovnictví okamžitě schválilo naši žádost. Rychle jsme shromáždili celý balíček dokumentů a začali hledat naše dítě.
Asi ve stejnou dobu moje kamarádka porodila dítě. Přišla jsem na porodnici, abych ji navštívila. Řekla mi, že v den jejího porodu se jiný žena na oddělení od dcery vzdala. Dívka je krásná a zdravá, jen se sluchem něco má a jednu nožku má kratší. Bez drahé rehabilitace a péče o rodiče to bude mít těžké. Šance na adopci je minimální, kdo potřebuje další problémy?
Řekla jsem o té holčičce manželovi a on nabídl, že se s ní seznámíme. Podpořila jsem jeho nápad. V té době byla holčička na oddělení patologie.
Zpočátku jsme se k ní nechtěli pustit, ale když jsme zjistili, že jsme přemýšleli o adopci, dovolili nám to. Holčička byla opravdu slabá, ale nějak se nám hned zapadla do srdce. Když se na ni manžel díval, plakal.
Holčičku jsme odvezli z nemocnice domů. Zatímco jsme řešili právní záležitosti, ona se uzdravovala. Když jsme odcházeli z porodnice, tleskal nám celý zdravotnický personál.
Karolince už je 8 let. Je to úplně zdravé dítě. Problém se sluchem odstranil sluchadlo a s nohou speciální boty. Dcera je velmi pečlivá a charismatická, jsme na ni velmi hrdí. Jsme rádi, že máme dceru a jsme rádi, že jsme se tehdy rozhodli správně.
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "NEČEKANÝ ZVONEK NA DVEŘE A MÁLEM JSEM OMDLELA. NEČEKALA JSEM, ŽE JI UVIDÍM NA PRAHU SVÉHO DOMU"
