Je pravda, že už se nedá nic změnit. Tak to mám i já, nic než lítost. Je mi 68 let, mám za sebou neúspěšné manželství a rozvod. Ale v jednu chvíli jsem se podívala na svůj život a uvědomila si, že čas, který mi zbývá, mohu konečně žít jinak.
V první řadě jsem odešla z práce. Mám to teď těžší, protože důchod je malý. Ale byl čas jít na procházku v parku, komunikovat s přáteli, nebo jen se pořádně vyspat ráno.
Poprvé v životě jsem byla šťastná, až když přijela dcera a zjistila, že si žiju jen pro sebe. Snažila se sice zakrýt svou nespokojenost, ale viděla jsem, že se sotva drží. Pomáhala jsem jí s penězi (dala jsem téměř celý plat) a teď na to nejsou peníze. Dcera je na mateřské dovolené s třetím dítětem, manžel pobírá v práci málo, ale hledat jinou práci nechce.
Dcera mě nejprve přemlouvala, abych si našla jinou práci blíže k domovu a jednodušší, ale odmítla jsem. Nechci po ní žádné peníze, ale měli by se postarat sami o sebe. Urazila se a odjela. Ale po dvou týdnech zavolala, požádala o hlídání dětí, řekla, že si našla práci.
Ukázalo se, že teď děla úklid v bytě své známe. Teď se cítím ještě hůř než dřív. Dvakrát týdně musím jet na druhý konec města, abych hlídala vnoučata (6, 4 a dva roky) a ještě tam musím uklízet, něco uvařit, protože dcera teď pracuje a nic nestíhá.
Přijde domů a hned si lehne na odpočinek a je nespokojená s něčím. Jednou jsem nestihla vyžehlit dětské věci, pak jsem špatně uklidila, nebo jsem špatně uvařila. Jsem unavená, chci žít i pro sebe. Ráda bych pomohla, ale nechci být u dcery služkou. A už je mi hodně let, chci klid a odpočinek. Žádám snad o hodně?
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "JSEM NA NĚJ VELMI ZVYKLÁ. VÍM ŽE JE ŽENATÝ ALE NEMŮŽU SE S NÍM ROZEJÍT"
