Vždycky říkám všem, že pocházím z útulku. Byla jsem tam ještě jako dítě, své rodiče jsem nikdy neznala a neviděla. Jak se později ukázalo, mé matce bylo v té době 17 let a ona mě prostě nechala v porodnici. Samozřejmě jsem si to vždycky přála té mateřské lásky, ale kde to bylo vzít. Proto když jsem si vzala svého manžela, myslela jsem si, že mě tchýně vřele přijme.
Ale tchyně byla dáma s těžkým charakterem. Podle ní jsou dívky z útulku to nejhorší, co se muži může stát. Nebudu psát do detailů, co si tam myslí, ale nic příjemného. Dokonce i po svatbě, když jsem porodila syna, řekla, že mě nechce vidět na návštěvě. A že můj syn je stejně bezrozený jako já, což znamená, že není pro ní vnukem. Bylo mi to hodně líto, ale co dělat. V té době manžel vzal mou stranu a na chvíli přestal s mámou komunikovat.
Po půl roce tchyně se uklidnila, zavolala manžela na návštěvu, ale opět beze mě a bez dítěte. Tak manžel šel za matkou. A pak jsem si začala všímat, že k ní často chodí. Jednou jsem potkala tchyni na ulici, přiběhla ke mně s radostí a přímo do očí mi hodila fotku. Na fotografii se můj manžel líbal s nějakou dívkou a tchýně jen radostně vykřikla:
- Vidíš, našel si důstojnou dívku.
Pak jsme si s ním povídali, říkal, že chce rozvod, že mě nemá rád a nikdy nemiloval. Určitě ho namluvila tchýně. Ale nic jsem neudělala. Rozvod jsem mu dala, s dítětem se odstěhovala. Během let jsem si vybudovala kariéru, koupila jsem si byt a pak jsem jednou potkala tchyni. Začala mě prosit o odpuštění.
Ukázalo se, že před rokem zemřel můj bývalý manžel. Dívka, se kterou ona ho svedla, ho nakazila AIDS, a tak zemřel. Neodpustila jsem jí, s vnukem jsem nedovolila se vídat. To je moje volba. Vždyť ona na mě neměla právo být tak hnusná a teď ať ví, že za všechny své činy lidé platí drahou cenu.
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: DĚDEČEK PŘEPSAL SVŮJ BYT NA IRENU, PROTOŽE SE DÍKY NÍ MOHL VRÁTIT DO NORMÁLNÍHO ŽIVOTA
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "VNUK POZVAL DÍVKY DO MÉHO BYTU A ZAMKL MĚ V POKOJI"
