Když jsme splátili všechny úvěry, rozhodli jsme se přemýšlet o narození třetího dítěte. Příbuzní naši iniciativu nepodpořili a začali nás odmlouvát.
Jak jsem řekla, s nikým nepočítáme, takže jsme ani jejích rady neposlouchali. Jsme dospělí lidé, kteří mají právo rozhodovat sami. To je důvod, proč jsme po roce už drželi naší dcerku v náručí.
Problémy začaly v létě. Když jsme jeli na chalupu, museli jsme vzít tři dětské sedačky. Proto pro maminku nebylo místo.
- Vy už potřebujete nějaké větší auto, když už máte tak velkou rodinu, - řekla jednou maminka.
- Jo, musíme o tom popřemýšlet, mohli bychom si pak brát i psa s sebou, - řekl manžel.
Po tomto rozhovoru jsme si s manželem mysleli, že opravdu musíme změnit auto. Naše plány jsem sdílela s mámou, a to byla moje chyba.
Druhý den se maminka s tchyní rozešli a poslali nám na kartu 100 000 korun. Rozhodli se, že nám tu částku půjčí, abychom si nemuseli brát úvěr v bance. Byli jsme v příjemném šoku, protože jsme po nich ani nepožádali pomoc.
Koupili jsme auto a rozhodli jsme se tuto událost oslavit na zahradě. S rodiči jsme se domluvili, že dluh splatíme do 1,5 roku. O týden později však moje matka začala požadovat peníze zpět.
- Špatně jsem se rozhodla. Musím si udělat zuby a do sanatoria jsem se chystala už dávno.
Pečený bůček: Křupavá pochoutka pro každou příležitost
Kateřina se snažila vytáhnout lístek z peněženky, ale nebyl tam. "Takhle jsem oslavila narozeniny," řvala a stěžovala si
Jak teď vypadá po zhubnutí kdysi nejtlustší holčička na světě
"Oči-zrcadlo duše": co může říct pohled člověka
- Mami, ale koupili jsme auto, nemáme peníze. Jak je dostaneme zpátky? - snažila jsem se jí situaci vysvětlit.
- Oh, ale nekecej. Manžel tvůj vydělává dobře.
Až do poslední chvíle jsme si s manželem mysleli, že maminka je prostě bez nálady, a tak jsme to moc neřešili ten den. Ale ne, její žádost se opakovala znovu a znovu. Musela jsem si vyřídit spotřebitelský úvěr a dát peníze příbuzným.
- No vidíš, a říkala jsi, že nemáš peníze! - máma se ušklíbla.
Po této příležitosti nemám sebemenší touhu udržovat s ní komunikaci. Je mi to líto a stydím se dokonce před manželem.
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "UŽ MĚ NEBAVÍ CÍTIT SE JAKO MALÝ KLUK, NE JAKO MUŽ. ALE MANŽELKA TO NECHÁPE"
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "TOTO BYDLENÍ NENÍ MOJE," MANŽEL ŽIJE V MÉM BYTĚ A OPRAVY DĚLÁ U SVÉ MAMINKY
