Když jsem byla malá, vždycky jsem snila, že až vyrostu, budu mít ideální rodinu. Bude manžel a několik dětí a že se budeme milovat a žít šťastně.
A tak jsem vyrostla, vdala se a porodila dvě děti. Ale moje rodina není šťastná. Jako manžel chtěl děti, ale po narození se začal neustále ztrácet v práci. Ne proto, že nám chybí peníze, ale proto, že se nechce obtěžovat dětmi.
Přijde z práce, dá dětem bonbony, sám se nají a hned jde k televizi, nebo kouká do telefonu. Žádám ho, aby si hrál s dětmi a on mi odpověděl, že je unavený.
Ale já taky chodím do práce a doma dělám všechno. Taky jsem unavená, ale dětem vždycky věnuju pozornost. O co tedy jde?
Chci, aby si děti pamatovaly šťastné dětství, skvělého tátu, který je miloval. A táta v podstatě jako by v jejich životě nebyl vůbec.
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "NEVÍM, JAK DLOUHO JEŠTĚ VYDRŽÍM. MOJE ŽENA Z ROZTOMILÉHO ZAJÍČKA SE ZMĚNILA V MANIPULÁTORKU"
