Vzali jsme se s manželem, ne proto, že jsme měli neuvěřitelnou lásku. Ne, vzali se, protože jsem od něj čekala dítě, ať to zní jakkoliv smutně. Mnozí říkají, že takové sňatky netrvají dlouho. A v posledních letech jsem se o tom začala víc a víc přesvědčovat.
Naše dítě se narodilo, ale o pár minut později zemřelo. Mělo nějaké zdravotní problémy, nechci se o tom moc bavit. Nerozvedli jsme se, začali jsme spolu žít. Časem jsme si na sebe zvykli.
A tak jsem začala pochybovat o jeho lásce ke mně. Má slušný plat, já taky. Peněz je dost. Část si odkládá. A vždy na svátky mi daruje nějaký nesmysl.
Naposledy mi daroval pokladničku v podobě psa. Chtělo se mi brečet. Ostatní muži manželkám darují auta, výlety do salonů, zájezdy do zahraničí a ten můj mi daroval pokladničku…
Dříve dárky, které jim byly darovány, byly stejné hloupé: stroj na holení, nylonové punčocháče, soška nějakého nepochopitelného a sklenice. Co to jsou za dárky vůbec?
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "AŤ ZA MNOU KAMARÁDKA CHODÍ SAMA NA NÁVŠTĚVU, ALE S DÍTĚTEM ANI NÁHODOU"
