Naše přátelství trvá patnáct let, dětství a mládí jsme strávily společně. Jsem vždy připravena poskytnout jí finanční pomoc, morální i fyzickou. Ve skutečnosti jsem to udělal mnohokrát. I když se jí narodilo dítě, na našem vztahu se nic nezměnilo. Všechny ty řeči o dětských postojích a radosti z mateřství mě netrápí, ale právě naopak.
K její dceři mám dobrý vztah, je to velmi milá holčička, teď je jí už dva roky. Ale nechci už tak často zvát kamarádku na návštěvu, protože pokaždé přijde s dcerou. Nevím proč.
I když kecám, znám důvod. Když jsem se usadila v novém bytě, kde byla nová rekonstrukce s čistými stěnami, novým nábytkem, bylo vše naprosto ideální.
Než jednoho dne přišla kamarádka na návštěvu, aby se podívala na můj byt. Je třeba říci, že po její holčičce bylo málo patrné, že "tady byla oprava"? Zkazila mi gauč, rozlévala na něj šťávu, kterou pak ještě rukama rozmazala, protože je to zábava! Poškrábala mi nábytek, zatímco jsem dělala čaj a nalila na tapetu zase šťávu, protože je to také zábava!
Po této příležitosti nezvu kamarádku na návštěvu. Samozřejmě, že je to nepříjemné, ale tato oprava mě stála tolik peněz, které jsem šetřil po dobu pěti let. A teď co? Zase šetřit? Ne, pokud chce za mnou na návštěvu sama, tak prosím, ale s dítětem ani náhodou!
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "VYTÁHL ZE SKŘÍNĚ STAROU BUNDU A OKAMŽITĚ SI VZPOMNĚL NA BÝVALOU ŽENU. JAKÁ PŘÍJEMNÁ NOSTALGIE"
