Otěhotněla jsem, proto jsme se vzali. Občas jsem přemýšlela, zda bychom byli spolu, kdybychom neměli dítě, asi ne. Ale prvních pět let života jsme žili normálně. Tomáš vydělával dobře, mezitím jsem znovu otěhotněla.
Už když jsem byla podruhé těhotná, jedna známá mi řekla, že viděla, jak se manžel s nějakou dámou líbá. Nevěřila jsem, vždyť jsme měli normální vztah. Samozřejmě, že od té doby manžel neustále byl v práci, domů chodil nespokojený, naštvaný. Dalších pět let jsme žili v poměrně napjatém vztahu.
A teď bylo dalších pět let za námi. Šla jsem domů po rodičovské schůzce svého staršího syna. Nálada už nebyla moc dobrá. A pak za mnou přijde žena mladší než já. Oslovuje mě jménem a začíná vyprávět takové, že jsem byla v šoku.
- Chápete, Tomáš, je můj, je jen můj, i když je to váš manžel. Nechte ho jít, máme s ním dítě, Vladimítoci je sedm let a táta mu nevěnuje moc pozornosti. Deset let mi Tomáš slibuje, že vás opustí a vezmu si mě, ale vy ho prý nenecháte jít. Dejte mi svého manžela, je můj.
Z takových zjevení jsem byla v naprostém šoku. Můj manžel nebyl můj. Deset let mě podváděl a já si toho nevšimla. Bolí mě to, strašně to bolí. Ale co dělat? Moje děti taky potřebují tátu. Odpustit manželovi a nechat žít dvě rodiny, nebo rozvést se s ním?
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "KAMARÁDKA PORODILA V 45 LETECH. ŘÍKÁ, ŽE TO UDĚLALA MARNĚ A LITUJE TOHO"
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "MAXIM BYL KRÁSNÝ JAKO APOLLÓN. ALE JEHO PROFESE MĚ ZMÁTLA"
