Mám jednu známou, je jí 45 let. Celý život se s manželem snažili vydělat co nejvíce peněz. Pořád jen pracovali. No, když známé bylo 44 a jejímu manželovi 51, rozhodli se mít děti. Díky Bohu, jejich syn se narodil zdravý a bez problémů. Ale v jejich rodině se objevili určité problémy.
Manžel kamarádky trpí cukrovkou už více než rok a nemůže se svým dítětem moc trávit času. Ani ona se nemá moc dobře. Ihned po porodu byla odebrána děloha s vaječníky, protože bylo podezření na rakovinu.
Ona se o dítě také nemůže řádně starat, nemá na to zdraví. Miminko vyžaduje hodně energie a pozornosti. Co si mysleli, není vůbec jasné.
Je dobře to, že mají dost peněz na to, že si mohou najmout chůvu, aby seděla s dítětem. Otázkou ale zůstává: proč si to neudělají a trápí se sami a trápí to miminko?
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "MAXIM BYL KRÁSNÝ JAKO APOLLO. ALE JEHO PROFESE MĚ ZMÁTLA"
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "TOMÁŠ ŘÍKAL, ŽE SE ROZVEDE S MANŽELKOU. VĚŘILA JSEM MU, OTĚHOTNĚLA JSEM S NÍM A ON MĚ OPUSTIL"
