Jste obyčejný člověk. Bydlíte na předměstí velké metropole, každý den tam jezdíte do práce. Na autobusu jen půl hodiny, velmi pohodlné. Malý dům v soukromém sektoru, částečně nedokončený, ale v létě by měl být dokončen.
Začíná válka. Začíná a téměř okamžitě přichází k vám. Kanonáda, výbuchy. Schováváš se s manželkou a dětmi ve sklepě. Je strašně škoda, že dům není dokončen, ve sklepě je vlhko a zima. Venku je únor. Dáváte dětem všechny deky a s úsměvem lžete, že vám není zima, protože přes zimu jste si dali oteplovací vrstvu tuku. Z každého výbuchu se třese celý vesmír a pod stropem se houpe žárovka. Je pravda, že elektřina stejně není.
Naštěstí se vám podařilo zásobit vodou. S jídlem je to horší. Dětem vyprávěj pohádky z paměti.
Za pár dní na ulici jsou slyšet výstřely a křik. Vycházet ven je děsivé.
O pár dní později musím ven, dveře do sklepa se mírně otevřou a dovnitř něco vletí. Vše je okamžitě zahaleno štiplavým kouřem. Popadneš svou ženu a děti a slepě je strčíš k východu. Naštěstí jste tu během těchto dnů ve sklepě prostudovali každý ostrý kout. Doslova vypadnete na ulici, kašlete. Hlasité výkřiky všude kolem. Najednou cítíš těžký uraz do hlavy a propadáš se do tmy.
Když se probudíš, je pořád tma. Zdá se, že hlava je něčem zamotaná, lepící padnou, asi. Ruce svázané za zády. Ležíš na tvrdém. Kolem je nějaký šum.
- Kdo je tady? - ptáš se opatrně. Vlastní hlas zní divně-ukazuje se, že ústa jsou v krvi a místo předních zubů ostré střepy.
- Tati! - ozvala se nejstarší dcera. Letos jde do první třídy, v létě si bude muset všechno do školy nakoupit.
- Ticho! - ozval setu ostrý mužský hlas. — Probral se. Mlčet všem.
Plněné papriky s houbami a sýrem. Skvělý nápad na chutnou a lehkou večeři
"Celý život jsem žila s matkou, zatímco moje sestra žila svůj život naplno: Teď se to obrátilo proti mně"
Žena, která váží 130 kg, přišla za stylisty, aby manžel začal žárlit
“Pravý recept huculského banošu, pokušení před ním není možné odolat”: jednoduchý recept ukázala sousedka
Rána do břicha. Sténáš a reflexivně se otáčíš.
Slyšíte kolem sebe těžké kroky mnoha lidí. Vypadá to, že jste uvnitř, ale jsou obuté. Nějaká instituce? Ne, to je tvůj dům! Naučil jsi se zvuky otvírací skříňky s ponožkami. A pak i zvuky dalších skříní. Zdá se, že spousta rukou je otevírá, hází vše na podlahu a přechází na další.
- Promiňte, to je nějaký omyl ...
- Ticho, kurva, ty banderovská děvko! Prohledáváme vše. Teď to vyřešíme.
- Kalhotky, ženský! Váňo, zkusíš je? - řekne jeden hlas a všichni se smějí.
- Vezmu si toustováč, - křičí kdosi z kuchyně.
- Je tam mixér? Manželka mixér prosila, nikde ho najít nemůžu, - odpovídají z ložnice.
- Ty kurva nic není, jdeme dál. Co je v tom telefonu?
- Jako obvykle, ukrajinské kanály nějaké sleduje. Jednomu nějakému blbci napsal, že "Rusové jdou do města, jsme ve sklepě, nevím, co bude".
- A jsi v prdeli! Informoval jsi o nás, co, děvko? Hoďte ho k ostatním.
Z obou stran vás zvednou pod ruce a někam vlečou obličejem dolů. Jedna z tenisek se ztratila. Snažíš se o to říct, ale nedaří se kvůli uschlému hrdlu.
Za pět minut tě vyhodí na studenou podlahu. Slyšíš kolem sebe dech několika dalších lidí.
- Všichni držte huby! - zní to jako hlasitý hlas, ještě jednou tě prašti do břicha a zabouchnou dveře.
V hlavě se z nějakého důvodu velmi pomalu vznáší myšlenka "to nemůže být pravda". Ale kdyby to byl noční můra, asi by ses probudil ještě ve sklepě?
Několik dní trávíš tak, že ležíš na studené podlaze v jedné póze. Ukázalo se, že kolem tebe jsou stejní obyčejní lidé z vesnice. Tiše se bavíte o tom, kdo stihl vyvézt příbuzné a kdo ne. Že je to všechno nějaká chyba. Že brzy budete na svobodě.
Ale zatím ležíte. Jídlo a vodu nedávají, na toaletu musíte chodit tak, jak je. Dny se spojují do jedné velké noční můry.
Jak je na tom manželka a děti? Nechali je jít? Jsou doma, nebo jeli do města? Je tu ještě město? A země? A svět?
Někdy se dveře otevřou, bouchnou nohy v těžkých botách, popadnou jednoho z vás a odvedou. Už se nevrátí. Možná jsou opravdu osvobozeni. Ale i tak je to děsivé.
Konečně se otevřou dveře a popadnou tě za ruce. Jste na ulici. Je teplo. Obličejem a rukama cítíš, jak hřeje slunce.
Položí tě na kolena.
Výstřel.
Autor textu: Jurij Marchenko.
PŘIPOMÍNÁME: "UŽ NEEXISTUJE ŽÁDNÁ "VELKÁ RUSKÁ" KULTURA, KINEMATOGRAFIE, MALBA, LITERATURA, DIVADLO A BALET"
