"Ale každý den jsme mohly slyšet (a někdy i vidět) frontovou linii kolem Kyjeva. Každou noc jsme se rozhodovaly, zda zůstat, nebo utíkat dál," řekla.
Maminka odmítla někam jet, útěk na západ ani do zahraničí ani nepřipadá v úvahu, takže řešením byl návrat do Kyjeva.
I když v lednu vyšel celovečerní film Kateryny "Stop-Zemlia", nyní pracuje mimo profesi.
"Našli jsme dobrovolnictví poměrně rychle a už dva týdny pracujeme rukama: fasujeme obědy pro ty, kteří potřebují pomoc. Tato práce mi chrání hlavu z neustálého čtení zpráv a strašných obsedantních myšlenek, " říká ona o svých dnech v hlavním městě Kyjeva.
"Říká se, že pokud trvale nežijete v domě, velmi rychle se zhroutí. S městy je to stejné. Město potřebuje žít naplněný svými obyvateli, je třeba pokračovat v koloběhu produktů, peněz a služeb," je přesvědčena Kateryna.
Nyní se raduje v Kyjevě obyčejným věcem, jako je například kavárna u domu, což je opět otevřena, kytice k narozeninám kolegyní, který si můžete koupit v přechodu, a dokonce i malé dopravní zácpy na silnici.
"Vnímám Kyjev jako obrovský dům, ve kterém dýchají lidé. Mají strach, často sedí v úkrytech, zachraňují své sousedy, ale i nadále zde žijí.
Mám strach, že by bombardování města ruskými letadly a raketami mohlo zesílit, ale moc bych tu ráda zůstala," uzavírá režisérka.
“Při stěhování k sestře jsem počítala s její pomocí. A ukázalo se, že chtěla, aby byla pro ni chůvou”
Po setkání s rodiči ženicha moje matka řekla, že se jí ta rodina nelíbí. Teď o tom také pochybuji
"Oči-zrcadlo duše": co může říct pohled člověka
“Pravý recept huculského banošu, pokušení před ním není možné odolat”: jednoduchý recept ukázala sousedka
PSALI JSME: "MAMI, KDE JE TEN KLUK, CO PŘEKROČIL SÁM HRANICI? POJĎME SI PRO NĚJ, BOJÍ SE TAM SÁM"
PŘIPOMÍNÁME: "TI, KTEŘÍ BOJUJÍ ZA CUKR, NIKDY NEPOCHOPÍ TY, KTEŘÍ BOJUJÍ ZA SVOBODU"
