Historie ukrajinské filmové režisérky, která se rozhodla vrátit do Kyjeva: "Každou noc jsme se rozhodovaly, zda zůstat, nebo utíkat dál"

"Ale každý den jsme mohly slyšet (a někdy i vidět) frontovou linii kolem Kyjeva. Každou noc jsme se rozhodovaly, zda zůstat, nebo utíkat dál," řekla.

Maminka odmítla někam jet, útěk na západ ani do zahraničí ani nepřipadá v úvahu, takže řešením byl návrat do Kyjeva.

I když v lednu vyšel celovečerní film Kateryny "Stop-Zemlia", nyní pracuje mimo profesi.

"Našli jsme dobrovolnictví poměrně rychle a už dva týdny pracujeme rukama: fasujeme obědy pro ty, kteří potřebují pomoc. Tato práce mi chrání hlavu z neustálého čtení zpráv a strašných obsedantních myšlenek, " říká ona o svých dnech v hlavním městě Kyjeva.

"Říká se, že pokud trvale nežijete v domě, velmi rychle se zhroutí. S městy je to stejné. Město potřebuje žít naplněný svými obyvateli, je třeba pokračovat v koloběhu produktů, peněz a služeb," je přesvědčena Kateryna.

Nyní se raduje v Kyjevě obyčejným věcem, jako je například kavárna u domu, což je opět otevřena, kytice k narozeninám kolegyní, který si můžete koupit v přechodu, a dokonce i malé dopravní zácpy na silnici.

"Vnímám Kyjev jako obrovský dům, ve kterém dýchají lidé. Mají strach, často sedí v úkrytech, zachraňují své sousedy, ale i nadále zde žijí.

Mám strach, že by bombardování města ruskými letadly a raketami mohlo zesílit, ale moc bych tu ráda zůstala," uzavírá režisérka.

PSALI JSME: "MAMI, KDE JE TEN KLUK, CO PŘEKROČIL SÁM HRANICI? POJĎME SI PRO NĚJ, BOJÍ SE TAM SÁM"

PŘIPOMÍNÁME: "TI, KTEŘÍ BOJUJÍ ZA CUKR, NIKDY NEPOCHOPÍ TY, KTEŘÍ BOJUJÍ ZA SVOBODU"