Žena se synem, která dávala své poslední 0,5 vody staršímu muži.
Ten dědeček, který dal 400 tisíc hřiven (skoro 270 tisíc Kč), které on spořil celý život.
Ta žena z mého domu, která kontroluje náš barák na dělostřelecké značky.
Ta novinářka z regionu, která pracovala 24 hodin denně, než její dům zničila raketa.
Ta dobrovolnice, která jela přes město pod dělostřeleckou palbou, prořízla zeď cizího bytu a vypustila z bytu kočku.
Ta lékařka z protileteckého krytu, která řekla: «Jsi šikovná, narodil se ti kluk."
Muž, který se rozplakal, když autobus s rodinou odjel a on zůstal stát na nádraží ve Lvově.
Ten kluk, v jehož domě rodiče přijali přesídlence: "Budeme si hrát tišeji, vždyť přijeli z války a chtějí si odpočinout.".
Ta žena, která ustupovala svou postel v protileteckém krytu, protože: "Můžu ještě chvíli sedět."
Ti obyvatele Chersonu, kteří vyšli na své náměstí s ukrajinskými vlajkami.
Proč jsem mu nedala zmrzlinu? Teď trápí mě svědomí
"Nechci už vidět svou matku ve svém domě, ale ona to nedokáže pochopit”
"Jakub si líp vybrat nemohl”: Sara Sandeva se pochlubila společnou dovolenou s Jakubem Prachařem
24letá dívka chodí v plenkách a nasává dudlík: proč ona a její přátelé představují jako děti
Ten, co napsal do chatu domu: "Rozbijte dveře mého bytu, na balkoně je pytel brambor, vezmi si všechno."
Ten, kdo peče doma chleba a rozdává ho sousedům.
Ti, kteří kupují kojeneckou výživu, protože vědí, že v jejich domě sousede mají dítě.
Ti, kteří se snažili co nejlépe uspořádat úkryt pro ostatní a nakonec nestihli evakuovat svou vlastní rodinu.
Ti, kteří objímají evakuované z jiných měst a jen s nimi mlčí.
Ti, kteří chtějí, ale nepláčou nahlas v zaplněném vlaku, aby se i ostatní lidé drželi.
Ten, kdo píše příspěvky o tom, jak vytvořit podložky z improvizovaných prostředků a kde je lepší se schovat v bytě.
Ten, kdo potopil svou loď, aby se ta nedostala k nepříteli.
Ti, kteří zůstali i nadále pracovat ve svých obchodech a lékárnách.
Ti, kteří nechávali peníze za vodu v lednici supermarketu, protože prodavačka nebyla na místě.
Kdo zemřel za to, aby nepřítel nezachytil jadernou elektrárnu.
A maminka z Charkovského sklepa: "Máme se dobře, neboj se, dobře?"
Oni všechny jsou neskuteční hrdinové.
...
Vždycky jsem slyšela, že láska nikam nemizí. Ale teď o tom vím jistě.
Miluju vás.
A tento pocit nikam nezmizí.
Autorka textu: © Marharyta Tulup
PSALI JSME: MAJÍ TAM KATASTROFU: UKRAJINA JE PŘIPRAVENA POSLAT DO NOVOSIBIRSKÁ TUNY CUKRU
PŘIPOMÍNÁME: PROČ UKRAJINA ZÁPASÍ O SVÉ ÚZEMÍ A NEHODLÁ SE DOBROVOLNĚ VZDÁT
