Zbytek platu jsem utratil sám za sebe. Chodil jsem do posilovny, utrácení za dívky, občas jsem dělal nákupy.
Pak jsem potkal ženu svých snů. Před šesti měsíci jsem se oženil. Žádná velká svatba nebyla, jen malý večírek. Přestěhoval jsem se ke své ženě do bytu, který jí nechal první manžel. Bydlíme v bytě ve třech: já, moje žena a její dcera (7 letá dívka). Moje žena vydělává víc než já, ale ne o moc. Doma máme přísný peřím úspory. Posilovna se pro mě stala nedostupnou. Před svatbou jsme o penězích nemluvili. Teď už chápu, že bylo třeba o tom promluvit.
A taky jsem zjistil, že moje máma to teď také má velmi těžké bez mé pomoci. A když se manželka dozvěděla, že pomáhám matce, úplně zešílela a tvrdila, že musíme myslet především na svou rodinu, zejména proto, že nám roste dcera.
Jednou jsem dokonce manželce připomněl, že její dcera není moje vlastně dítě a nemusím ji plně zajišťovat. I když po takových slovech jsem se před manželkou styděl. Nechci nechat mámu bez podpory, ale skandály mě už také nebaví.
Jednou dokonce i tchyně se mnou o tom všem promluvila. Řekla, že moje rodina je nyní manželka a dcera a rozhodně ne matka. Nabídla jen abych pomohl najít své matce práci na částečný úvazek.
Tak jsem začal hledat další výdělek pro sebe, abych vydělal si víc. Nechci se rozvádět s manželkou, ale nemám v úmyslu nechat maminku v tak těžké situaci. Pro mě je jediným východiskem, najít si další práce. Stále častěji mě navštěvují myšlenky, že před svatbou v mém životě bylo všechno jednoduché a jasné. A peníze stačily na vše potřebné. A jaké východisko ze situace vidíte vy?
PŘIPOMÍNÁME: "JAK MÁM TEĎ VYSVĚTLIT DĚTEM, ŽE BABIČKA UŽ JE NEBUDE TĚŠIT DÁRKY?"
