Z porodnice jsem se vrátila do prázdného bytu

Všechny mladé maminky začaly brát do rukou telefony a obvolávat příbuzné. Po telefonátu začaly diskutovat o plánech po propuštění z nemocnice.

Olga řekla, že její matka už všechno připravila: vyčistila a připravila a zakoupila vše potřebné. Zítra ráno oni ještě uspořádají grilování, protože hostů bude hodně.

Marina se usmála a vyprávěla, jak její manžel čeká na setkání s dítětem. Odmítl pomoc rodičů a sám uklidil celý byt. Je pravda, že vaření už převzala tchyně.

Alina se pochlubila, že s celou rodinou pojedou na chalupu, už si objednali hotové jídlo, aby se nemuseli starat o hostinu. Manžel dokonce fotografa najal, aby byl zachycen tento důležitý okamžik.

A já jsem se vůbec netěšila. Bylo mi děsivě a smutno. Bylo mi teprve 18 let. Manžel byl v práci a rodiče jsou od nás 1500 kilometrů. Věděla jsem, že milovaný nebude mít čas na přípravu. Sotva se mu povedlo zařídit to, aby se mě a dítě odvaze domu z porodnice.

Žili jsme tehdy v domě bez vody, topení a dalších výhod civilizace. Manžel udělal pořádek, nanosil do domu dřevo, ale neměl čas na nákup produktů. Vzpomněla jsem si na plány žen z porodnice a zaplakala.

Pro každou ženu je velmi důležitá podpora a pomoc po porodu. Fyzická není tak důležitá jako morální. Ale v životě ne vždy všechno se děje tak, jak si přejeme.

Za týden přijela moje máma a trochu jsem se uklidnila. Jako by se mi rozvázaly ruce a začala jsem se hned cítit dobře. Maminka mi hodně pomáhala, mohla jsem se vyspat a věnovat se sama sobě. Ale na to propuštění z nemocnice nikdy nezapomenu.

PSALI JSME: JAK HOLČIČKA S BUJNÝM ÚČESEM SE STALA HVĚZDOU SOCIÁLNÍCH SÍTÍ

PŘIPOMÍNÁME: KDYŽ SE DÍVÁM NA SVÉHO MANŽELA, NĚJAK SE MI NECHCE ZATÍM MÍT DĚTI