Mně je momentálně 49, mamince - 74. A ta často je nemocná.
Všichni jsme se nechali očkovat. A je to kvůli vnukovi, kterému je pět let. A chodí do školky. Velmi zřídka. Většinou je nemocný, snacha mnohokrát musí na nemocenskou, nadřízení jí to neschvalují, potřebuje dítě u někoho nechat. A hypotéku platí taky.
Můj syn se rozhodl oženit brzy - ve 23 letech. Radost jsem z toho neměla, moje snacha je stejně stará. A nejsem s tím spokojená. Před svatbou ta naznačila:
- No, vaše babička je již starší, i když je energická. Sama se prostě nudí.
Naznačuje to, že bych měla do sebe přestěhovat svou matku. I když ona ani já tohle nepotřebujeme. Ještě nejsem stará, jsem vdaná za druhého manžela, máma ráda žije sama, zvládá domácí práce, zvládá i internet. Ona má svůj život a my máme svůj.
Když přišli na návštěvu hosté, byli překvapeni:
- Mladí lidé pronajímají bydlení a v bytě je sama babička? Možná by spolu bydleli, pomáhali v domácnosti, starali se o ni.
Ale naše babička takovou vyhlídku rozhodně odmítla, protože má ráda osamělý život. A mladí lidé musí žít odděleně. Ať si zajistí bydlení sami. Rodičům snachy se tato odpověď nelíbila a odjeli s našpulenými rty. Nyní s naší babičkou nekomunikují.
Barvou rozjasněný salát s červenou fazolí a pikantním dresinkem
"Nikdy předtím jsem nic takového neudělala": Salma Hayek promluvila o potížích při natáčení Desperado
"Jako plyšová hračka": nejmenší pudl na světě
“Pravý recept huculského banošu, pokušení před ním není možné odolat”: jednoduchý recept ukázala sousedka
Když se mému synovi narodilo dítě, babička se rozčílila a rozhodla se přidat peníze na vnuka hypotéku, pravnuka často navštěvuje. Dává mu hračky, plete kombinézy a snacha se synem se jí nevyhýbají. Vychovala jsem jedno dítě. Mám dost. Nemám žádnou zvláštní náklonnost k dětem. Nemůžu s tím nic dělat.
Od narození syn a snacha nechávají dítě u babičky. I když jsem to neschvalovala - moje matka je postarší. Jak se dokáže vyrovnat s dítětem?
- Tak kdo pomůže, když ne já? - říká matka. Jsem ráda, že trávím čas se svým pravnukem. Vypadá hodně jako můj syn.
Ať jsem se snažila jakkoli tlačit na svědomí svého syna a snachy, nic nezabíralo. Vysvětluji jim, že od té doby, co jejich dítě začalo chodit do školky, je neustále nemocné. Je opravdu těžké najít práci (mluvím o snaše), kde bude nemocenská tolerována? Ale potřebují zaplatit hypotéku, mají výmluvu. Je jim jedno, že po každé nemoci jejich syna, když babička sedí s pravnukem, ona sama později onemocní. Navíc ve vážnější podobě. Během roku byla dokonce dvakrát v nemocnici. Nemám ponětí, co bych s nimi měla dělat. Já sama na sebe nemohu vzít zodpovědnost za výchovu svého vnuka, do důchodu mám ještě daleko.
Dřív jsme psali:
“Proč jsi řekla vnučce, že jsem byla proti jejímu narození?”
— S dcerou jsme se hodně pohádaly.
— S dcerou jsme se hodně pohádaly. No, to není překvapivé, protože je příliš citlivá. Nicméně také nemám chuť mlčet a tolerovat její dovádění. A všechno to začalo, když jsem ji napomenula. Přišla jsem k nim na návštěvu a moje vnučka jedla pizzu na zakázku. A to je den volna! Neumíš svému dítěti uvařit normální jídlo?
Tak líná, že nenacházím slova. Obecně se moje dcera urazila a začala mou vnučku obracet proti mně, - říká 56letá Klaudie.
- A jak to dělá?
— Řekla vnučce, že jsem proti jejímu narození. Představuješ si? Vnučce je 10 let, už všemu rozumí. To mělo samozřejmě negativní dopad na náš vztah.
- Je to pravda?
- Teď už je to jedno. Ale ano... Byla jsem proti těhotenství své dcery a poslala jsem ji na potrat. V té době jí bylo pouhých 18 let a utekl jí přítel. Žádné bydlení, žádné peníze, žádná práce, žádné vzdělání. O jakém dítěti bychom mohly mluvit? Objednala jsem si Lucii k lékaři, myslela jsem, že problém „vyřeší“, ale dcera mě podvedla a těhotenství nepřerušila. Když jsem viděla, že jí roste břicho, vše jsem pochopila. Dceři Klaudie je 28 let. Sama vychovává desetiletou dceru. S budováním rodinného vztahu s někým zatím nespěchá, protože nemá stejné priority. Žije odděleně od své matky a pronajímá si byt, protože jejich povahy jsou příliš odlišné - nemohou spolu vycházet.
Zatímco její vnučka byla malá, žila dcera se svou matkou. Klaudie nechtěla, aby její dcera šla na akademickou dovolenou, a tak jí dala příležitost dokončit studium. Skandalizovaly, samozřejmě, často, ale kam jít? A když dítě šlo do školky, dcera se odstěhovala, aby úplně nezničila svůj vztah s matkou. Pro Lucii to bylo velmi těžké bez pomoci její matky. Klaudie pomáhala a kryla nemocenskou, aby její dcera mohla v klidu pracovat. Babička svou vnučku zbožňovala, a tak s ní ráda trávila čas. Vztah s dcerou se však nikdy nezlepšil. Navíc se Lucie rozzlobí, když ji navštíví její příbuzný.
Mají příliš odlišné názory na život, a tak se mohou pohádat kvůli nějaké maličkosti.
- Kdo ti dovolil zvýšit hlas na dítě? Máš pedagogické vzdělání! Takhle tě učili zacházet s dětmi na vysoké škole? - křičela Klaudie. Nyní si vnučka poradí se vším sama, a tak má babička volné ruce. Navíc má Natalya víceméně volný rozvrh. Pracuje ve škole, kde dcera studuje, takže ji může po škole odevzdat a vyzvednout.
Nedávno začala mít Klaudie pocit, že se její dcera od ní vzdaluje. V podstatě ji to nezajímá. Má obavy, aby se její vztah s vnučkou nezhoršil.
- Tentokrát moje dcera použila „zakázanou techniku“ proti Klaudii. Řekla dívce pravdu. Nyní dítě ví, že její babička byla proti jejímu narození.
- Jak to můžeš říct dítěti? Nechápu. Ale pomáhala jsem jí, chránila jsem ji, podporovala jsem ji... - říká Klaudie s pláčem.
