Je smutné, že můj manžel zemřel příliš brzy. Díky synovi a dceři mi hodně pomohlo překonat smutek.
Potom děti odešly do různých měst na univerzity, pět let jejich studia jsem si zvykala být sama a radovat se z jejich krátkých návštěv.
Po promoci se syn s dcerou jeden po druhém opět vrátili do našeho města, začali pracovat u dobré společnosti. Brzy se ode mne děti přestěhovaly do svých nových 2+kk.
O rok později jsme hráli dvě svatby a syn i dcera trvali na tom, aby se tyto oslavy neslučovaly, nějak rozdělili objednávku, protože mladí podali přihlášky ve stejný den a chtěli si prodloužit potěšení.
Od svatby uplynul rok. Dvakrát jsem se stala babičkou. Syn a snacha narodili vnučku a dcera a zeť - vnuka.
Šest měsíců jsem běhala od jedné mladé rodiny k druhé a pomáhala jsem s péčí o děti, pak byly mé návštěvy méně časté, a když moje vnučka a vnuk chodili do školky, trávila jsem s nimi v sobotu obvykle tři nebo čtyři hodiny.
Když dcera odešla z mateřské dovolené do práce, zátěž na mne narostla, ona a zeť často nestíhali vyzvedat vnuka ze školky a zapojili mě do tohoto „čestného“ poslání.
Pár měsíců jsem běhala z jednoho konce města na druhý a pak jsem poprosila svou dceru, aby mě zachránila před tou prací, protože mi trvalo skoro půl dne, než jsem se pohybovala tam a zpět. Dcera našpulila rty, ale pak už bylo vše v pořádku.
Jednou večer za mnou přišel sousedka a nabídla mi, že pojedu k moři, do Turecka. Bez přemýšlení jsem souhlasila.
Druhý den jsem zavolala synovi a dceři, abych je upozornila, že babička půjde plavat a odpočívat. Syn byl šťastný, vtipkoval o „relaxaci“ a dcera po krátkém „Prima!“ vzápětí dodala:
— Ach, mami, vezmi s sebou svého vnuka, už je samostatný, jinak letos nebudeme moci skočit k moři!
Začala jsem taktně vysvětlovat, že cestujeme společně s kamarádkou, dvoulůžkový pokoj a že dítě nebude moc vítané.
Dcera se nevzdala:
"Kamarádka požádala o půjčení kočárku: Slíbila, že ho za pár měsíců vrátí, ale vrátila po několika letech"
Polská dívka Bonda: Jak dnes žije a podporuje Ukrajinu Izabella Scorupco
Módní soupeření: Španělská královna a žena, které ona předala cenu, přišly ve stejných šatech
“Pravý recept huculského banošu, pokušení před ním není možné odolat”: jednoduchý recept ukázala sousedka
— No, nevymýšlej, tam mu můžeš postýlku doručit do pokojíčku a vůbec tě nezatíží, bude sedět na písku a může celý den tvořit pískové sošky!
Nevzdala jsem se a nakonec jsem musela zcela emotivně prohlásit, že vnuka s sebou nevezmu.
Dcera se urazila a vypnula se. Stěžovala jsem si na to synovi, ten mě uklidnil a slíbil, že si promluvit se sestrou. Proč mi můj syn, muž, rozumí mnohem lépe než moje dcera, nevím. Nechce ona sama občas před vším tím povykem utéct a změnit situaci?
