“Rozvádíš se? Nezískáš dědictví,” vyhrožovala babička

Ženě je 55 let. Z toho, co udělala její osmdesátiletá matka, je úplně v šoku. Všichni se kvůli ní mezi sebou pohádali, včetně její třicetileté dcery.

— Moje matka žije už 20 let sama, protože otec zemřel. Rád pil a ona jeho pití neustále tolerovala. Často opakovala, že se nikdo z jejich rodiny nerozvedl a ona se nerozvede. Tolik jsem s ním trpěla, nebyl žádný klidný den, - řekla Ludmila.

Manžel Ludmily je zlatý. Nepije, nekouří, vydělává slušné peníze a svou ženu velmi miluje. Pravděpodobně nebýt problémů s bytem, ​​rozhodli by se pro dvě nebo tři děti, ale museli se omezit na jednu dceru.

Nejprve jsme bydleli v pronajatém bytě. O několik let později jsme koupili pokoj ve společném bytě. Nemělo smysl doufat v dary a dědictví – všeho dosáhli sami. Bydlet s mojí matkou by samozřejmě šlo, ale naše manželství by takovou zkoušku nevydrželo. Určitě by došlo ke konfliktům mezi tchyní a zetěm, - usmívá se Ludmila.

Po nějaké době si manželé našetřili na dvoupokojový byt. V té době už byla dcera docela dospělá. A babička také slíbila, že její dvoupokojový byt převede na vnučku. Ludmila byla ve svém srdci tiše šťastná, protože nechtěla, aby se její dcera potulovala po pronajatých rozích. Před sedmi lety se dcera vdala. Ludmila samozřejmě zpočátku neměla ráda svého zetě, ale Lucii neodradila. Byla to její volba – musela ji přijmout. Navíc procházela uličkou už těhotná.

— Když se naše dcera vdávala, mysleli jsme, že ji maminka pozve k sobě, ale hned si na to přestala vzpomínat. I když říkala, že se k nám nastěhuje a uvolní svůj dvoupokojový byt pro Lucinku. Viděla, jak těžké to mají novomanželé s nájmem. Při dnešních cenách je nemožné přežít v pronajatém bytě s dítětem, - povzdechne si Ludmila.

Dcera nikdy nepožádala svou matku o pomoc, aby ji nevyčítala, ale Ludmila stále pomáhala. Viděla, jak to měla Lucie těžké - její zeť nechtěl znovu hnout prstem. A brzy začalo v jejich vztahu napjaté období. Můj zeť přestal v noci chodit domů. Strávil celý víkend s přáteli, zatímco žena hlídala děti. O šest měsíců později ji manžel vykopl ze dveří a řekl, že se zamiloval do někoho jiného. Musela se vrátit k matce, ale kam jinam? V žádném případě by to nemohla udělat sama.

— Nedovolím ti se rozvést. V naší rodině se žije všem rodinám dobře. Buď trpělivá a mlč. Obecně platí, že všechno je vaše chyba. Přemýšli o tom, jak se zlepšit a vrátit manžela do rodiny, - řekla jí babička. Lucie neměla v úmyslu vrátit svého manžela. Jak se říká, nemůže se přinutit být milou. Ponořila se do mateřství a soustředila se na dítě. Bývalý manžel se na životě svého syna nepodílel, byl omezen pouze na drobné alimenty. Jakmile se dcera přestěhovala do Ludmily, bylo to obtížnější. Vnuk neustále vyžaduje pozornost, takže už nemůžete ležet a odpočívat. Moje matka také začala volat a stěžovat si, že ji navštěvuje zřídka.

Manžel Ludmily nabídl, že vezme svou tchyni k sobě a pošle Lucii do jejího bytu. I přes dítě je mladá – potřebuje si zařídit osobní život. Stařena navíc nejednou koktala, že nemovitost převede na vnučku.

- Lucie nedostane můj byt. Ani na to nemysli! Je rozvedená?

Byt přepsala na synovce svého zesnulého manžela. Vůbec si na ni nevzpomněl. Naposledy se viděli na pohřbu příbuzného. Co to má tedy společného s majetkem? Ukáže se, že stará žena obešla vlastní dceru a vnučku a dědictví převedla na cizího člověka.

— S manželkou jsou manželé 18 let. Toto je příklad hodný následování! A toto je můj byt, odkazuji, komu chci! - shrnula matka Ludmily.

Manžel Ludmily řekl, že už své tchyni nepomůže - nedotkne se prstu. Pokud něco potřebuje, ať se obrátí na svého Slávu. Urazila se i vnučka. Lucie nemohla své příbuzné odpustit tak odporný čin.

Dřív jsme psali:

“Synovec má zdravotní problémy a bratr se snachou si nechtějí toho všimnout“

Můj bratr a jeho žena mají v životě zvláštní postavení.

Chápou, že jejich dítě je retardované a potřebuje léčbu, ale problémy ignorují.

Těhotenství bylo opravdu těžké. Kateřina strávila téměř celou dobu v nemocnici, protože se lékaři snažili dítě zachránit. Bratr ji hyčkal a všechny problémy řešil, aby mohla odpočívat a myslet na své blaho. Celá naše rodina byla na nervy, protože jsme se báli o nenarozené dítě.

Dítě se narodilo v pravý čas. Žádný z lékařů nezaznamenal komplikace a ujistil rodiče, že miminko je absolutně zdravé.

Jakmile se synovec narodil, bratr a jeho žena se rozpadli na rodičovství. Jsou to opravdu výborní rodiče.

V té době jsem už byla zkušená matka – měla jsem dvě děti. Proto jsem si nejprve začala všímat, že můj synovec má něco se zdravím. V 5 letech neuměl komunikovat s dětmi. Hrál na postranní čáře a všechny ignoroval. Pokud se k němu někdo přiblížil, okamžitě se stáhl. Dokonce jsem zavolala svého syna k sobě a zeptala se, proč si nehráli s Maxem. Řekl, že on sám se s nimi nechtěl bavit.

Měl problémy s řečí, neuměl vyjádřit svůj názor a často se odmlčel. Rozhodla jsem se promluvit s bratrem a říct mu, co mě trápí. Poradila jsem mu, aby vzal syna k lékaři, než bude pozdě.

— Mám zdravého syna. Na co jsi přišla? Nejsi lékař, abys určovala diagnózy! Můj bratr se na mě otočil.

— Proč tak reaguješ? Neurazila jsem vaše dítě, jen jsem vám doporučila, abyste to zkontrolovali, aby mohl klidně spát. Nebudeš si to pak vyčítat? Mému synovi bylo diagnostikováno opoždění vývoje ve 3 letech. Dokonce jsme chodili do opravné třídy. Není v tom nic ostudného. Ale zavírat oči před problémem nemá smysl.

Rozhodla jsem se promluvit se svou snachou. Kateřina však byla stejného názoru jako její manžel. Argumentovala tím, že její syn je jen stydlivý.

Když jsem zjistila, že ho pošlou do běžné školy, byl jsem ohromena. Kvůli svým zásadám riskují zdraví dítěte. Takové děti potřebují speciální přístup a speciální rehabilitaci, aby se problém odstranil. Ale samozřejmě je jednodušší zavřít oči a dělat, že se nic neděje.

Také se nepodařilo předat informace prostřednictvím mé matky. Ona a můj bratr jsou jedno. A jak můžu být? Umýt si ruce a myslet na rodinu?