Zklamání mé matky ovlivnilo celý můj život. Ani se o mně nechtěla starat. Při první příležitosti mě maminka hodila na babičku. Babička mi věnovala svou pozornost, lásku, péči a teplo.
Babička zemřela náhle. Máma se musela mě zase vychovávat a vzít mě k sobě. Pak jsem dospěla. Žila jsem bez lásky a péče. Nebudila mě do školy, neudělala mi snídani, neptala se mě na učení a nikdy mě neobjala. Máma se o mě vůbec nestarala. Dokonce ji učitelka jednou zavolala do školy, protože jsem měla nefunkční vzhled a problémy se studiem.
Žila jsem po svém. Když jsem si uvědomila, že se mohu spolehnout jen sama na sebe, naučila jsem se o sebe postarat a vydělat si na živobytí.
Moje matka měla brzy muže. Chodili spolu několik let a pak se rozhodli, že se spolu přestěhují. Měl syna. Ten kluk byl o tři roky mladší než já. A matka ho milovala celým svým srdcem. Splnil se jí sen – narodil se jí syn.
Poté moje matka obecně abstrahovala a zapomněla na mne. I můj nevlastní otec byl překvapený, jak se ke mně matka chová. On sám mě miloval víc než ona. Nikdy se nic neurazil ani nevyčítal.
Jen jsem v noci vyla do polštáře a čekala na chvíli, kdy budu moci odejít z domova. Doufala jsem, že pak matka pochopí její chyby. Několikrát jsem dokonce běžela na noc ke své kamarádce, ale nevšimla si mé nepřítomnosti.
Koupili mi nejlevnější věci. Nosila všechno staré, psala do obyčejných sešitů bez kreseb, nosila boty od sousedů. Ale nevlastní bratr měl všechno nejcennější. V naší rodině nebyly žádné problémy s penězi, moje matka prostě nepovažovala za nutné za mne utrácet.
Jak vypadá manželka nejkrásnějšího araba světa
“Pepíček je ve vodě jako ryba”: Vendula Pizingerová vyrazila se synem do bazénu. Jak proběhne první oslava narozenin
"Jako plyšová hračka": nejmenší pudl na světě
24letá dívka chodí v plenkách a nasává dudlík: proč ona a její přátelé představují jako děti
Po 9. třídě jsem nastoupila na učiliště, jen abych šla bydlet na ubytovnu. Pak se můj život radikálně změnil. Studovala jsem a zároveň pracovala. Nebyla jsem na nikom závislá a nikomu se nepřizpůsobovala. Matce jsem ani nevolala, protože jsem věděla, že mě nepotřebuje.
Teď sleduji její život zvenčí. My spolu vůbec nekomunikujeme. Nemá ani moje číslo. Celých těch 8 let je šťastně vdaná a vychovává dítě někoho jiného, na vlastní dceru si nevzpomíná.
Dřív jsme psali:
“Dcera a zeť špatně vychovávají mou vnučku. Nejdřív jsem se snažila ovlivňovat, ale teď je raději nevidím”
Musela jsem odmítnout komunikovat s rodinou mé dcery, protože mě po setkání s nimi bolí srdce. Nechtějí ji vychovávat.
Svou dceru jsem vždy vychovávala přísně. Neudělala z ní princeznu.
V důsledku toho z ní vyšla normální žena, bez přehnaných žádostí a požadavků, děkuje za všechno, nechlubí se svým postavením, neuráží chudé.
Dcera si našla manžela z bohaté rodiny, jeho rodiče mají postavení ve společnosti.
Zpočátku jsme se s mým zetěm kamarádili a pak jsem si časem začala všímat, že něco není v pořádku. Pro vnučku nakoupili tolik věcí, že by mohli nosit tři.
Vnučka se stala rozmarná, chtěla by, aby ji nosili v náručí, ale já to nedělám, protože už je na to velká. Dcera přitom vnučku stále nosí v náručí. Jak doma, tak na ulici.
Dívka nesedí na nočníku, není to naučená. Sama vnučka se ani neobsluhuje: neobléká se, nesvléká, nejí a vůbec nic neumí.
Dívka se o nic nezajímá, nic nepotřebuje. Sledujte pouze animované filmy a hraj na svém mobilu. Kouše, nadává, plive, pojmenovává, pere se, hází věci po lidech.
Vnučce je však již 3,5 roku. Je čas vzít ji do školky. Jen její rodiče si myslí, že je to na ni příliš brzy. Je tam hodně cizích lidí, je ve stresu.
V důsledku toho dítě vyrůstá jako nevychované, rozmazlené a vrtošivé dítě. Žádné komentáře jsou pro ni příkazem, neustále křičí a pláče, aby ji všichni potěšilo. A já ji nepustím. Vztah s vnučkou tedy nepřidá. Z tohoto důvodu je již nenavštěvuji.
