Jediným problémem je, že někteří hosté neznají míru, a proto zneužívají pohostinností. Podělila se se mnou, že neví, jak přímo říct, že je čas jít domů, protože nikdo nerozumí narážkám.
V jedné z těchto chvílí si kamarádka vzpomněla, jak její babička opakovala, že hosté, kteří v domě bydlí déle než týden, již nejsou hosty, ale obyvateli. Právě tato slova pomohla mé kamarádce zbavit se drzých příbuzných a přátel, když jim dala práci, a oni utekli.
Po jejím vyprávění jsem se zasmála. Bylo pro mě zvláštní to slyšet, ale jednou to mi pomohlo. Jednoho dne za mnou přišli přátelé na čaj.
Chtěla jsem v jejich očích vypadat pohostinně, tak jsem hned běžela do obchodu a koupila sladkosti na stůl. Moji hosté byli samozřejmě spokojeni a pak mě začali pravidelně navštěvovat bez pozvání, skoro každý druhý den.
Pak přijeli vzdálení příbuzní na služební cestu do města a zůstali u mě. Nejprve požádali o den nebo dva, ale zdrželi se o týden a půl.
Neměla jsem místo ve svém vlastním domě. Nemohla jsem se úplně uvolnit. Tenkrát jsem žasla nad lidskou arogancí a netaktností a pak mi praskla trpělivost, vzpomněla jsem si na metodu kamarádčiny babičky.
Když moji přátelé znovu zazvonili u dveří, okamžitě jsem jim podala tašku z prahu a požádala je, aby šli do obchodu a vybrali si sladkosti k čaji podle svého uvážení.
Začala jsem přímo říkat příbuzným, aby po sobě umyli nádobí, vysáli a uvařili. Teta pak vtipně odpověděla, že to hosté nemají dělat. Dlouho jsem nad odpovědí nepřemýšlela, řekl jsem, že už to nejsou hosté, ale obyvatelé mého domu.
Hned druhý den si moji příbuzní sbalili věci a odešli a moji přátelé zapomněli cestu ke mně domů. Líbilo se mi to natolik, že toto pravidlo dodržuji dodnes.
“Manžel považuje svou matku za plnohodnotnou součást naší rodiny a moje matka neznamená téměř nic a nelze ji považovat za blízkou příbuznou”
Děti přivezly matku do starého domku na vesnici bez jídla, a odjely: Po půl roce jí dcera zavolala
"Nikdy předtím jsem nic takového neudělala": Salma Hayek promluvila o potížích při natáčení Desperado
“Pravý recept huculského banošu, pokušení před ním není možné odolat”: jednoduchý recept ukázala sousedka
Teď s manželem nezveme všechny na návštěvu, děláme to selektivně a pečlivě. Pokud nás někdo z našich přátel pozve k sobě domů, určitě si něco vezmeme s sebou. Při loučení určitě poděkujeme za pohostinnost, ale snažíme se k sobě nikoho nezvát.
Redakce také doporučuje přečíst:
„Zůstanu s vámi týden. Mám stavitele, začala jsem s opravami,” nemyslela jsem si, že se příchod tchyně změní v něco takového
Jednoho dne se na prahu našeho domu objevila moje tchyně.
S radostí nám řekla, že u nás musí několik týdnů zůstat, protože v jejím bytě bydlí stavitelé. Mám s ní dobrý vztah, takže mi to nevadilo. Pokud s ní navíc stavitelé bydlí, udělají vše rychle.
Před pár lety jsem začala mít zdravotní problémy, musela jsem se stravovat na speciální dietě. Manžel je už dávno zvyklý, že já mám své jídlo, on své. Mnoho potravin ze stravy běžného člověka je pro mne nebezpečných, takže moji příbuzní vědí, že nejím všechno.
Pro sebe zpravidla nakupuji s rezerva, protože nemůžu každý den běhat po obchodech a hledat přesně to, co potřebuji. Takže od chvíle, kdy s námi začala bydlet Kamilova matka, mám čím dál větší hlad. Stojí za zmínku, že jsem hodně vařila pro svého manžela a nyní pro jeho matku, několik dní jsem se snažila, ale stihla všechno sníst za den a pak si vzala moje produkty.
Začala jsem si všímat, že moje tchyně v noci často vstává, jde k lednici a začíná jíst, jako by to dělala poprvé. Několikrát jsem se s ní pokusil mluvit, vysvětlil jsem jí, že tohle je moje jídlo, nic jiného prostě nemůžu sníst.
Není mi pro ni těch výrobků líto, ačkoli u nás bydlí půl roku, za celou dobu si nekoupila ani chleba. Požádala jsem ji, aby mi řekla, co chce, pokud se nedotkne mého.
Její poslušnost vystačila přesně na jeden den. Druhý den přijdu z práce a ona sedí u televize, na stole před ní leží zelenina, sýr, avokádo, vařené krůtí maso. Polovina výrobků byla jednoduše zkažená, například nemá ráda avokádo, nabírala z něj kousky lžičkou a vyhodila je.
Začaly mi selhávat nervy. Prostě nejsem schopná každý den nosit plné tašky ze supermarketu, abych nakrmila tchyni!
Manžel říká, že na tom není nic špatného, jen potřebuji vařit ještě víc. Myslím, že jinak.
Bylo období, kdy jsem chodila na jídlo do nedaleké kavárny. Doma jsem si osobně nic nevařila, ale vyšlo mi to draho. Šéfkuchař tohoto podniku vaří chutně, speciálně pro mne vyvinul několik menu. Líbilo se mi to, ale nemůžu nechat všechny peníze v této instituci. Co dělat? Zamykat ledničku?
