Před 6 měsíci byla moje matka nečekaně propuštěna. A společnost byla uzavřena. Matka ještě není v pokročilém věku – bylo jí sotva přes padesát. Do důchodu je daleko. V té době jsem pečovala o druhé těhotenství a nejstarší dceři bylo 2,5 roku. Chtěli jsme s manželem, aby byl věkový rozdíl mezi našimi dětmi minimální.
Moje matka se po ztrátě práce dostala do deprese. Chodila na pohovory, ale všichni ji odmítali – potřebovala mladé zaměstnance, čerstvou krev a ne každý nabízel přijatelné pracovní podmínky. Se dvěma dětmi je to těžké. Pomalu problémy narůstaly, nestíhala jsem uklízet, vařit. A manžel pracuje od rána do večera.
Manžel pochopil, že je to pro mne těžké. V důsledku toho o měsíc později můj manžel navrhl, abych se obrátila o pomoc na svou matku. Koneckonců sedí bez práce, proč by nám nemohla pomoci? Všichni totiž svým dcerám zpočátku pomáhají.
Inspirovala jsem se tímto nápadem. Ale neodmítla bych někoho, kdo by šel s dětmi na procházku, zatímco já si doma udělám pořádek a uvařím něco k obědu nebo večeři. Rozhodli jsme se to konzultovat s rodiči. Samozřejmě jí za to zaplatíme. Máma potřebuje peníze. Kromě toho s námi ztrácí čas. A oznámili jsme výši měsíční platby za 3 pracovní dny v týdnu - 10.000 Kč.
Maminka byla spokojená, tatínkovi to nevadilo. Dohodli jsme se a rozešli se. Od toho dne šlo všechno špatně. Maminka k nám zprvu pravidelně chodila včas.
Po několika týdnech se však moje matka začala vyhýbat svým povinnostem. Buď je silný déšť a ona nechce z domu, pak se zvedl tlak, pak ji bolí hlava. A tak jsem zůstala bez pomoci. V důsledku toho přišla jen pětkrát za měsíc. Mluvila jsem s manželem a přesvědčila ho, aby jí dal všechny peníze. Zaklel a řekl, že to není fér. Myslela jsem, že se polepší. Nic se však nezměnilo.
Výsledkem je to, co máme: neplní své povinnosti, není to pro mne jednodušší. Manžel se zbláznil a mluvil s tchyní, varoval, že naše smlouva byla ukončena a takové služby už od ní nepotřebujeme. Matka je uražená a nevolá mi. A můj manžel se na ni urazil. A přestali jsme mluvit.
Příběh ze života: "Bojím se o syna a jeho budoucnost. Nechce mít ženu a děti"
"Husky plus Corgi, jezevčík plus ovčák": šlechtitelé ukázali nová plemena psů
"Jako plyšová hračka": nejmenší pudl na světě
"Tělo se zbláznilo, mléčné žlázy začaly rychle růst": Slečna s největšími prsy na světě se dostala do Guinessovy knihy rekordů
Kdo by to byl řekl, že vše dopadne takhle. Jak budovat vztahy - netuším. Navíc opět při hledání chůvy.
Dřív jsme psali:
„Můžeš tedy dát svého Jarouška Janovi na vychování? Bůh mu nedal děti.” Podívala jsem se na svou tchyni a byla jsem z jejího návrhu v rozpacích
Když mě můj budoucí manžel představil své matce, okamžitě kategoricky řekla „ne“, neměla mě ráda.
Musela se prostě smířit s tím, že ji její nejmladší syn už nepotřebuje, pořád nevím, proč mě neměla ráda. Pamatuji si, že můj manžel jednou nechal uniknout, že svého nejstaršího syna miluje ze všeho nejvíc, je ženatý 8 let, ale s manželkou se mu nedaří porodit dítě. Tchýně z toho má velké obavy.
V naší rodině se o rok později narodil syn Michal a o rok později dvojčata Natálie a David. Vše dopadlo tak, jak jsem si vysnila – děti, můj prostorný dům, milující manžel.
Tchyně se upřímně radovala z narození vnoučat, pomáhala mi hlavně s Michalem, i když jsem to zvládla, o pomoc jsem nežádala. Často k nám chodila, někdy žila týdny, koupala miminko, pomáhala vařit a uklízet. Byla jsem jí vděčná, ale její starost často překračovala všechny hranice.
Pak se narodila dvojčata, přišla i tchyně, ale jen zřídka a jen na návštěvu. Vypadalo by to, že bych pak potřebovala pomoct, přece jen tři děti nejsou jedno dítě. Nechtěla jsem ji žádat o pomoc.
Podivnosti tchyně se začaly objevovat, když byly Jarouškovi tři roky. Začala se nějak příliš obsedantně zajímat o jeho zdraví, o to, jak se stýká a zda rád navštěvuje příbuzné. Nejotravnější byla častá otázka, jak se syn cítí ke strýci Janovi a jeho ženě? O pár týdnů později nás tchyně šokovala, když přímo řekla, že bychom měli dát Jarouška na výchovu jejímu staršímu bratrovi, manželovi.
— Víš, oni nemají vlastní děti a tvoje je jejích krev, nech ho trochu žít, zvyknou si na sebe.
— Mami, o čem to mluvíš? Slyšíš se vůbec?
Toho večera byl manžel velmi rozzlobený. Jeho matka navrhla, abychom dali našeho syna do jiné rodiny jen proto, že nemají vlastní děti! Nejprve chtěla, aby Jaroušek jen žil, a pak by ho švagr oficiálně adoptoval. Nestarala se o náš názor, zejména o duševní a emocionální zdraví našeho dítěte.
Manžel se s ní pohádal a ona si zopakovala své – máme tři, proč potřebujeme tolik dětí, bratr potřebuje pomoc. Po tom skandálu manžel vyhnal matku ze dveře a požádal ji, aby se už nikdy neobjevila v našem domě. Nevadilo mi to. Jednohlasně jsme rozhodli, že tchyně u nás nemá místo.
