Před 6 měsíci byla moje matka nečekaně propuštěna. A společnost byla uzavřena. Matka ještě není v pokročilém věku – bylo jí sotva přes padesát. Do důchodu je daleko. V té době jsem pečovala o druhé těhotenství a nejstarší dceři bylo 2,5 roku. Chtěli jsme s manželem, aby byl věkový rozdíl mezi našimi dětmi minimální.

Žena/Ilustrační foto/Zdroj: newsbold24.com

Moje matka se po ztrátě práce dostala do deprese. Chodila na pohovory, ale všichni ji odmítali – potřebovala mladé zaměstnance, čerstvou krev a ne každý nabízel přijatelné pracovní podmínky. Se dvěma dětmi je to těžké. Pomalu problémy narůstaly, nestíhala jsem uklízet, vařit. A manžel pracuje od rána do večera.

Žena/Ilustrační foto/Zdroj: newsbold24.com

Manžel pochopil, že je to pro mne těžké. V důsledku toho o měsíc později můj manžel navrhl, abych se obrátila o pomoc na svou matku. Koneckonců sedí bez práce, proč by nám nemohla pomoci? Všichni totiž svým dcerám zpočátku pomáhají.

Žena/Ilustrační foto/Zdroj: newsbold24.com

Inspirovala jsem se tímto nápadem. Ale neodmítla bych někoho, kdo by šel s dětmi na procházku, zatímco já si doma udělám pořádek a uvařím něco k obědu nebo večeři. Rozhodli jsme se to konzultovat s rodiči. Samozřejmě jí za to zaplatíme. Máma potřebuje peníze. Kromě toho s námi ztrácí čas. A oznámili jsme výši měsíční platby za 3 pracovní dny v týdnu - 10.000 Kč.

Žena/Ilustrační foto/Zdroj: newsbold24.com

Maminka byla spokojená, tatínkovi to nevadilo. Dohodli jsme se a rozešli se. Od toho dne šlo všechno špatně. Maminka k nám zprvu pravidelně chodila včas.

Žena/Ilustrační foto/Zdroj: newsbold24.com

Po několika týdnech se však moje matka začala vyhýbat svým povinnostem. Buď je silný déšť a ona nechce z domu, pak se zvedl tlak, pak ji bolí hlava. A tak jsem zůstala bez pomoci. V důsledku toho přišla jen pětkrát za měsíc. Mluvila jsem s manželem a přesvědčila ho, aby jí dal všechny peníze. Zaklel a řekl, že to není fér. Myslela jsem, že se polepší. Nic se však nezměnilo.

Žena/Ilustrační foto/Zdroj: newsbold24.com

Výsledkem je to, co máme: neplní své povinnosti, není to pro mne jednodušší. Manžel se zbláznil a mluvil s tchyní, varoval, že naše smlouva byla ukončena a takové služby už od ní nepotřebujeme. Matka je uražená a nevolá mi. A můj manžel se na ni urazil. A přestali jsme mluvit.

Populární zprávy teď

Pečené vepřové s rýží "v jednom hrnci". Dobrou chuť

"Že se nestydíš. Jsi mizerná hospodyně. Jak tě vychovala tvoje matka," rozhořčil se budoucí manžel

Příběh ze života: "Když mě přestalo bavit, že Jura neustále nadává své exmanželce, tak jsem od něj prostě odešla"

Chtěla jsem promluvit s rodiči, aby si vyměnili dům za náš byt, a oni teď ani s vnoučaty už nechtějí komunikovat

Zobrazit více

Žena/Ilustrační foto/Zdroj: newsbold24.com

Kdo by to byl řekl, že vše dopadne takhle. Jak budovat vztahy - netuším. Navíc opět při hledání chůvy.

Dřív jsme psali:

„Můžeš tedy dát svého Jarouška Janovi na vychování? Bůh mu nedal děti.” Podívala jsem se na svou tchyni a byla jsem z jejího návrhu v rozpacích

Když mě můj budoucí manžel představil své matce, okamžitě kategoricky řekla „ne“, neměla mě ráda.

Musela se prostě smířit s tím, že ji její nejmladší syn už nepotřebuje, pořád nevím, proč mě neměla ráda. Pamatuji si, že můj manžel jednou nechal uniknout, že svého nejstaršího syna miluje ze všeho nejvíc, je ženatý 8 let, ale s manželkou se mu nedaří porodit dítě. Tchýně z toho má velké obavy.

Tchyně a vnuk/ilustrační foto/Zdroj: abrozzi.com

V naší rodině se o rok později narodil syn Michal a o rok později dvojčata Natálie a David. Vše dopadlo tak, jak jsem si vysnila – děti, můj prostorný dům, milující manžel.

Pár/ilustrační foto/Zdroj: abrozzi.com

Tchyně se upřímně radovala z narození vnoučat, pomáhala mi hlavně s Michalem, i když jsem to zvládla, o pomoc jsem nežádala. Často k nám chodila, někdy žila týdny, koupala miminko, pomáhala vařit a uklízet. Byla jsem jí vděčná, ale její starost často překračovala všechny hranice.

Houpačka/ilustrační foto/Zdroj: abrozzi.com

Pak se narodila dvojčata, přišla i tchyně, ale jen zřídka a jen na návštěvu. Vypadalo by to, že bych pak potřebovala pomoct, přece jen tři děti nejsou jedno dítě. Nechtěla jsem ji žádat o pomoc.

Dítě/ilustrační foto/Zdroj: abrozzi.com

Podivnosti tchyně se začaly objevovat, když byly Jarouškovi tři roky. Začala se nějak příliš obsedantně zajímat o jeho zdraví, o to, jak se stýká a zda rád navštěvuje příbuzné. Nejotravnější byla častá otázka, jak se syn cítí ke strýci Janovi a jeho ženě? O pár týdnů později nás tchyně šokovala, když přímo řekla, že bychom měli dát Jarouška na výchovu jejímu staršímu bratrovi, manželovi.

— Víš, oni nemají vlastní děti a tvoje je jejích krev, nech ho trochu žít, zvyknou si na sebe.

— Mami, o čem to mluvíš? Slyšíš se vůbec?

Hráčky/ilustrační foto/Zdroj: abrozzi.com

Toho večera byl manžel velmi rozzlobený. Jeho matka navrhla, abychom dali našeho syna do jiné rodiny jen proto, že nemají vlastní děti! Nejprve chtěla, aby Jaroušek jen žil, a pak by ho švagr oficiálně adoptoval. Nestarala se o náš názor, zejména o duševní a emocionální zdraví našeho dítěte.

Hráčky/ilustrační foto/Zdroj: abrozzi.com

Manžel se s ní pohádal a ona si zopakovala své – máme tři, proč potřebujeme tolik dětí, bratr potřebuje pomoc. Po tom skandálu manžel vyhnal matku ze dveře a požádal ji, aby se už nikdy neobjevila v našem domě. Nevadilo mi to. Jednohlasně jsme rozhodli, že tchyně u nás nemá místo.