"Manžel je připraven snést modré z nebe, jen aby mu dědeček zanechal dědictví. Nechci být součástí teto komedie"

Ale nemyslím si, že tento plán je důvěryhodný. Tento příbuzný má spoustu potenciálních dědiců.

Dnes říká jednu věc a zítra druhou, takže se mu nedá věřit. Můj manžel mě však neposlouchá a dál vyřizuje pochůzky pro svého dědečka.

Všechno to začalo loni.

Nabídla se nám získat bratrovu důvěru, aby získali majetek osamělého důchodce. Jako, když si pospíšíme, byt bude v našich rukou.

Dědeček má dva byty. Sám bydlí v třípokojovém bytě, dvoupokojový byt pronajímá. A tchyně si je jistá, že ten majetek můžeme získat, když si začneme starce přemlouvat.

Ale pokud jde o mě, tento plán je chybný, protože neexistují žádné záruky. Můj manžel se však náhle začal věnovat staršímu příbuznému.

Téměř každý den ho navštěvuje, nakupuje jídlo, léky, uklízí a krmí starého pána. Jednou jsem tam byla a uvědomila jsem si, že se nechci účastnit teto komedie. Děda není tak naivní, a tak to marně manžel s maminkou rozjeli.

Příbuzný samozřejmě chápe, proč se můj manžel takto začal počínat si a chová se k mému manželovi jako ke sluhovi.

Uklízej, odnes, uvař. Navíc je starý pán vždy se vším nespokojený a kritizuje každý čin svého vnuka.

Když jsem zjistila, že manžel chce utratit všechny naše úspory za opravy v dědově bytě, vzbouřila jsem se.

Nejen, že jsme si nenašetřili na splátku hypotéky, ale i tyto peníze si chce vzít manžel. Kdybychom měli záruky, že tento byt v budoucnu bude náš, neřekla bych ani slovo, jinak...

– Toto je naše příležitost! Investice do budoucna! Děda mi řekl, že na mě převede třípokojový byt! – můj manžel mě ujišťuje.

Chápu však, že nemůžete věřit slovům jeho dědečka. Je pro mě jednodušší investovat do hypotéky a žít v klidu s vědomím, že mám vlastní střechu nad hlavou. Můj manžel je snílek. A to mě rozčiluje.

Když jsem vše vysvětlila manželovi, nahlásil mou pozici tchyni. Začala mi volat a snažila se mě přesvědčit. Je přesvědčená, že jsem proti, protože chci společný majetek.

Prý manžel zdědí byt po dědovi a pokud se rozvedeme, tak mi nezbude nic.

Jsem si téměř jistá, že dědeček slovo nedodrží. Má bližší dědice, kteří mu zpočátku pomáhali.

Teď jen využívá mého manžela a jeho naivitu. Vytáhne peníze na opravy, a nezůstane nám nic.

Manžel se chová jako posedlý. Rozhodl jsem se umýt si ruce a neúčastnit se toho všeho, abych později neposlouchala stížnosti. A manžel si brzy uvědomí beznadějnost svých plánů.

Redakce také doporučuje přečíst:

“Připrav se. Máma a bratr přijdou, budou rozdělovat tvůj byt”

Mám tetu Lenku, mladší sestru mé matky. S matkou nekomunikovali – z útržků matčiných rozhovorů jsem si uvědomila, že teta od matky vzala dědictví.

Věděla jsem, že mám sestřenici a bratrance, Vaška a Viktorku. Pamatuji si, jak jsme si jako malí hráli.

Moji rodiče se měli velmi rádi, otec celý můj dospělý život nosil maminku v náručí a zasypával ji květinami. Myslím, že táta se nikdy v životě nedokázal vyrovnat s nepřítomností mámy.

Ihned poté, co můj otec vstoupil do dědického práva na matčinu polovinu bytu a já jsem se vzdala svého podílu v jeho prospěch, sepsal na mě darovací smlouvu na celý byt. Jeho čin mě překvapil, ale řekl:

— Pak pochopíš. Hlavně je neposlouchej – budou lhát.

A po pohřbu neuplynulo šest měsíců, jak mi Viktorka psala a řekla, že má pro mě důležité informace. Za týden přijela.

— Máš to tu pěkný. Škoda, že se budeš muset brzy stěhovat. Pojďme do kuchyně a já ti to řeknu.

Viktorka mi řekla, že Vašek je můj bratr z otcovy strany. Nevěděla přesně proč. Ale právě kvůli tomu babička všechno přenechala své nejstarší dceři Lence a nerozdělila to mezi ni a mou matku.

A vypadá to tak, že táta se nejprve balil Lenku, a pak, když otěhotněla, ji opustil a vzal si moji mámu.

- Máma a Vašek přijdou sem, budou rozdělovat tvůj byt. Připrav se.

- Děkuji za upozornění, Viktorko. Ať přijdou, pokud chtějí.

Uložila jsem Viktorku ke spánku a sáma jsem usnula. Spím docela citlivě a probouzela jsem se z toho, že někdo šustil papíry. Otevřela jsem oči a uviděla jsem Viktorku, jak se s baterkou na telefonu prohrabává mým stolem.

Ráno už Viktorka nebyla a vchodové dveře byly otevřené. Zkontrolovala jsem a vše se zdá být na svém místě. O pár dní později mi zavolala teta Lenka a byla opilá.

— Cože, přesvědčila jsi tátu, aby ti napsal darovací listinu, že? Podvedla jsi svého bratra, nestoudně. Oženil se a žije v pronajatém bytě. Všechno je to chyba tvé matky. Nebýt jí, vzal by si mě. Musela se ukázat a všechno zničit...

Neposlouchala jsem ji, jen jsem zavěsila. Znovu se neozvala. Teta Lenka a Viktorka nikdy nedorazily. Viktorka jim prý řekla, že jsem ten byt dostala darem a oni se nemají čeho chytit. Po malé komunikaci s touto mazanou rodinou jsem pochopila, proč s nimi moje matka nekomunikovala - takoví příbuzní jsou horší než nepřátelé.