Nedávno jsme tam dokončili generální opravu, dali do naprostého pořádku zahradu a pozemek pro rekreační zónu. Jako rodina tam každý víkend odpočíváme, občas přijedou hosté.

Kolegyně/ilustrační foto/Zdroj: Freepik.com

Před pár měsíci k nám byl přeřazena nová kolegyně z jiného oddělení. Láska byla přívětivá a přátelská. Pamatuji si, že ten den jsem přinesla jahody i pro ni.

Chata/ilustrační foto/Zdroj: abrozzi.com

Pár dní po našem rozhovoru za mnou v poledne přišla ta nová kolegyně a požádala mě o klíče od chaty.

— Proč?

— Chci, aby tam moje dcera a vnoučata na pár týdnů odpočívali. Potřebuje čistý vzduch, přírodní produkty. Moje dcera je na mateřské dovolené, potřebuje změnu prostředí, ale i tak se tam celé týdny neobjevíš.

Zahrada/ilustrační foto/Zdroj: abrozzi.com

Přirozeně jsem to zdvořile odmítla. Později ke mně přišla jiná kolegyně.

— Jano, jak se rychle dostanu ke tvé chatě? Autobusy tam jezdí?

— A proč to potřebuješ? Autobusy nevím, jezdíme s manželem vždycky autem.

— Takže naše nová kolegyně řekla, že oslaví své narozeniny ve vaší chatě, takže si myslím, jak se tam dostat.

Grilování/ilustrační foto/Zdroj: abrozzi.com

Populární zprávy teď

Jednoduchý recept na chutnou hrachovou polévku. Skvělý nápad na oběd

Nápady roztomilých účesů s ofinkou pro dámy 45+

“Samota je hrozná věc”: Životní rozhodnutí Jitky Schneiderové. Miminko po čtyřicítce

"Nejohrozivější zvířata na Zemi": Medvědi, lvi a tygři se třesou v křoví ze strachu

Zobrazit více

Tentokrát jsem se neudržela, vtrhla do kanceláře a okamžitě zaútočila na svou novou kamarádku otázkami.

Žena/ilustrační foto/Zdroj: abrozzi.com

— Co to znamená? Jaké jsou narozeniny v mé chatě?

— Ale proč? Je to jen na jeden den, nic nezkazíme, lidé budou všichni dospělí. Vadí ti to?

— Ano! Víš, kolik jsme do toho s manželem dali? Udělali jsme to pro naši rodinu, ne pro cizí lidi, kteří by mi šlapali trávník, mrzačili keře a potulovali se po záhonech. Napadlo tě vůbec požádat mě o svolení?

Jahody/ilustrační foto/Zdroj: abrozzi.com

Bylo mi jedno, co ta v tu chvíli cítila. Dříve si to nikdo z kolegyň nedovolil.

Dřív jsme psali:

“Moje sestra zjistila, že jsem se usadila na vesnici, a rozhodla se poslat svou dceru za mnou. Litovala jsem, že jsem souhlasila”

Abych byla upřímná, žít v naší době na venkově je nejednoznačná představa. Protože to má své klady, ale samozřejmě i zápory.

Nejčastěji chtějí lidé odejít ze dvou důvodů. Finanční, kvůli levnosti bydlení a schopnosti řídit domácnost osobně. A wellness – být v klidu, daleko od hlučných měst a otravných sousedů.

Žena/ilustrační foto/Zdroj: TakProsto.cc

Vesnice je však plná nevýhod. Musíte mít dobré fyzické zdraví a také lásku k práci. Vesnická chata totiž není váš soukromý domov. A pěstování zeleniny a ovoce pro osobní obživu není jednoduchá procházka s konví za příjemného letního rána. O zaostalé infrastruktuře a nemožnosti chodit každý den do kaváren, kin nebo stejných supermarketů ani nemluvě. Musíte si zvyknout na pomalé tempo života.

Holka/ilustrační foto/Zdroj: TakProsto.cc

Poté, co se moje dcera vdala, jsem si uvědomil, že ve městě už nemám co dělat. S manželem jsme se už dávno rozvedli, ale on se choval jako chlap a nechal nám byt, část peněz a nějakou dobu nám i finančně pomáhal.

Vesnice/ilustrační foto/Zdroj: TakProsto.cc

Tak jsem se odstěhovala z našeho starého bytu na venkov. Byl tam dům mé matky a dlouho tam nikdo nebydlel.

Domeček/ilustrační foto/Zdroj: TakProsto.cc

Podle dokumentů patřil dům mně a mé sestře Šárce. V určitém okamžiku se také raději přestěhovala do města, a tak bez problémů souhlasila, že mi dá svůj podíl za nějaké peníze.

Vesnice/ilustrační foto/Zdroj: TakProsto.cc

Nutno přiznat, že mimo město je práce hodně. Potřeba sekat trávu, plevel. Opravit fasádu domu, kouzlit nad vnitřními stěnami prostor. To vše dělali muži. No a už jsem dokončovala, co zbylo: naaranžovala jsem přivezený nábytek, umyla pokoje, kuchyň a tak dále. Přesun oficiálně proběhl a já jsem začala nový život.

Zprávy o mém malém, ale důležitém vítězství dorazily k mé sestře. Někde potkala mou dceru a pro jednou se rozhodla, že mi zavolá. Samozřejmě jsem jí řekl o svém životě, že svého rozhodnutí přestěhovat nelituji a nejpozitivněji působí na nervovou soustavu čerstvý vzduch a klid. A lidé toho dnes nemají dost.

Dřevo/ilustrační foto/Zdroj: TakProsto.cc

Pak mě Šárka pozvala, abych strávila nějaký čas se svou neteří v její vesnici. Nechte dítě také vidět, co je život na vesnici, odpočinout si od vychytávek a dýchat čerstvý vzduch. Ano, budu mít společnost. To místo, jak jsme oba věděli, by jí stačilo. V tomto domě bydlela celá naše rodina. No, souhlasila jsem, proč ne. Týden nebo dva mi vůbec nevadí.

Ale Týna, moje neteř, se ukázala jako další problém. V 15 se projevila jako dost rozmazlená holka, které se do ničeho nechtělo. Sedět u telefonu, poslouchat hudbu, vyhýbat se mi a ptát se jen na to, kam se tady dá jít, aby ji to zaujalo. No, nemůžu vždy odpovědět, že by bylo hezké jít sbírat třešně nebo jít k jezeru. Protože odpovědí na to by bylo standardní koulení očí a zívání.

Vesnice/ilustrační foto/Zdroj: TakProsto.cc

Čtvrtý týden se začaly objevovat větší problémy: prostě jsem neměla dost peněz. Vidíte, i když jsem nakupovala v místním obchodě, tamní výrobky také stojí peníze. Ano, a moje neteř, snažila jsem se koupit všechno nejlepší.

Po těchto prohlášeních se ve mně ta měšťanka znovu probudila. Vyndala jsem svou kosmetickou taštičku, odeslanou dříve do nějakého vzdáleného rohu. Z tabletu jsem si zavolala taxíka, který mě mimochodem stál pěkné peníze. Sbalila jsem Týně věci a odjela jsem s ní domů k své sestře Šárce. Tam bylo dítě po krátkém, ale intenzivním rozhovoru zvýšenými tóny vráceno do svého rodného prostředí. A odjela jsem domů sama. Naprostá spokojenost.