"Mohla bys nás vyzvednout z nemocnice? Manžel nezvedá telefon"

V den propuštění zazvonil telefon. Byla to Šarlota, už jsem chtěla jí poblahopřát, ale přerušila mě:

– Mohla bys nás vyzvednout z nemocnice? Manžel nezvedá telefon.

Protože mou roční dcerku nebylo u koho nechat, vzala jsem ji s sebou a jela vyzvednout sestru z nemocnice. Poté, co byla Šarlota propuštěna, vzala jsem ji k nim domů. A moje sestra se rozhodla pohostit mě čajem.

Když jsme otevřeli dveře bytu, strnuli jsme hrůzou. Na podlaze byl sníh, okna a balkonové dveře byly dokořán, zima byla neuvěřitelná, protože venku mrzlo.

Šarlota nemohla přijít na to, co se děje? Koneckonců, její manžel si byl vědom, že byli dnes propuštěni ...

Šarlota začala volat svému manželovi, ale ten nebral telefon. Pak požádala, aby ji odvezla k matce. Sbalili jsme pár věcí a odešli z bytu. Vzal jsem sestru a jela jsem domů s dcerou.

K večeru moje matka oznámila, že se objevil Šarlotin manžel:

– S kamarádem událost dobře oslavili, opili se a usnuli.

Šarlota je uražená, nechce s ním ani mluvit. Rozhodla se rozvést.

Taky bych zuřila. Jak mohl slíbit a nesplnit?

Šarlota později řekla, že její manžel vyvětral byt, zatímco on šel pro potraviny. A tam se setkal s kamarádem, který se nabídl, že oslaví narození jeho syna. Oslavili…

Více než tři měsíce žila sestra s matkou. Manžel neustále volal, chtěl dítě vidět, ale Šarlota byla neoblomná. I když sama v noci plakala.

Dostala co proto i tchyně. Ospravedlnila svého syna tím, že se nic nestalo. Syn jen oslavil narození dítěte s přáteli, proč se rozvádět?

Dříve se Šarlota snažila být na svou tchyni opatrná, ale tentokrát dala najevo vše, co si o ní myslí. Bedřich se přirozeně zachová podobně, protože matka věří, že takové chování je normou.

Šarlota Bedřichovi odpustila a začali spolu žít.

Od toho dne Bedřich nevzal do úst ani kapku alkoholu. Matce řekl, aby se nepletla, protože nechce se rozejít s Šarlotou.

Sestra řekla, že je vděčná osudu, že se to stalo. Koneckonců, teď má „zlatého“ manžela a krotkou tchyni.

Redakce také doporučuje přečíst:

„Chtěla jsi dítě? Porodila jsem ho, teď můžeš dát mi pokoj,“ prohlásila mladší sestra

Musela jsem se postavit na stranu sestry. Moc se jí nechtělo rodit, ale matka trvala na svém a musela to udělat. Matku jsem zpočátku varovala, že z toho nic dobrého nebude, jen maminka zůstala u svého názoru. Všichni varovali mámu, že to tak bude.

Matka se snažila dokázat sestře, která odmítá porodit, že po narození dítěte se vše změní a ta ho bude milovat, ale pokud se ho zbaví, bude toho po zbytek života litovat. Během rozhovorů si matka vždy myslela sama na sebe, protože ve své době plánovala ještě porodit děti, jen kvůli okolnostem to neudělala, a tak dodnes lituje.

Ale myslím, že si to vymyslela, jen moc chtěla dceru přesvědčit. Nakonec ji sestra, když jí bylo 19 let, poslechla. Už jsem dávno odjela do jiného města, takže jsem s tím neměla nic společného. Ani nevím, jak celá situace dopadne.

Sestra začala chodit s klukem, otěhotněla, chlap utekl, sestra to řekla matce a matka dceru nezačala nadávat, jen řekla, že dítě má porodit. Se mnou se poradila i sestra, nedávno se mi také narodilo dítě, jen plánované, takže se nedá srovnávat situace.

Nakonec jsem řekla sestře, jak těžké je vychovávat dítě, musíte mu věnovat veškerý svůj čas, připravit se na mateřství a dítě není hračka, budete k němu připoutáni po zbytek života. Sestra se zamyslela a už ráno mi volala matka a skandovala, že vyzývám sestru, aby spáchala strašný hřích a zbavila se dítěte.

Matka byla vždy normální, takže jsem se upřímně divila, co ji napadlo, protože musím pochopit, že vychovávat dítě bez manžela a otce bude pro ni těžké. Nakonec jsme se pohádali a přestali jsme komunikovat. Pak volala sestra a oznámila, že dítě porodí. Ačkoli její hlas byl zmatený a nejistý, jak se blížil porod, byla zoufalá.

Snažila jsem se ji podpořit, ale co můžu dělat? Je to jejich rozhodnutí. Sestře se nelíbilo, jak se její vzhled změnil. Pak se u sestry objevila dcera, matka šťastná a o pár měsíců později mi začala neustále volat a stěžovat si na sestru, která nevychovávala holčičku a začala žít svůj běžný život, jako by se jí to netýkalo.

Šla do práce, dělala jógu, chodila na schůzky s kamarádkami a maminka šla na mateřskou, i když to nechtěla dělat. „Trvala jsi na tom, abych porodila? Porodila jsem. Neříkej mi nic,“ říká sestra matce a dodává, že dokonce plánuje, že se od ní odstěhuje. Máma je hysterická, trhá si vlasy, prosí mě, abych nějak přemluvila svou sestru, ale co mohu udělat? Je to jejich život, jejich rodina.