Zmatený Michal s rozcuchanými vlasy se jen podíval na Dominiku.
— Slyšíte mě? Přijdu domů a začíná: hluk, rámus, zavolám na vašeho domácího, takhle se žít nedá.
— Zkusím to, - řekl Michal tiše a zavřel před Dominikou dveře.
Po půlhodině ticha se vše vrátilo do starých kolejí: něco cvaklo, začal poprask, ozvaly se dětské hlasy, houkání.
Oksana se rozzlobila a znovu vystoupila o patro výše a vytrvale zvonila do stejného bytu nad sebou. Dveře otevřel dvanáctiletý chlapec.
— Kde je otec?, - zeptala se Dominika a zvedla obočí.
— Vašek v kuchyni převrhl hrnec s želé, - řekl chlapec vesele, - táta uklízí.
Dominikina tvář se znatelně změnila, když viděla několik pozornějších párů očí vykukujících z místnosti.
— Kde je máma?
Chlapec se na pár sekund zamyslel, sklopil oči a řekl:
- Táta a my žijeme sami... teď.
“Jiří, vezmi si syna. Už mi padají ruce, je tak těžký”
Děti přivezly matku do starého domku na vesnici bez jídla, a odjely: Po půl roce jí dcera zavolala
Módní soupeření: Španělská královna a žena, které ona předala cenu, přišly ve stejných šatech
“Pravý recept huculského banošu, pokušení před ním není možné odolat”: jednoduchý recept ukázala sousedka
— A kolik dětí? - zeptala se Dominika. -Šest…
— Zeptej se táty, můžu jít dovnitř?
- Pojďte dál, pojďte, bydlíte pod námi, viděl jsem Vás.
Dominika se trochu zmačkala na koberečku u dveří, ale pak sebevědomě vešla do kuchyně. V kuchyni muž pomocí ubrousků sbíral želé z podlahy.
— Omlouvám se za hluk, máme tady...
- Dobrý den ještě jednou, - řekla Dominika.
— Ano, - otočila se a oslovila staršího chlapce. Jak se jmenuješ?
— Standa.
- Stando, přines mop, kýbl, potřebujeme tady utřít.
Když chlapec všechno přinesl, usmála se na něj a řekla:
-Máš jako domácí úkol čtení?
- Ano, - odpověděl Standa.
— Pak si vezmi učebnici a nech všechny v místnosti poslouchat. Kdo neposlouchá, dej tužky a papír, ať kreslí. Kdo nekreslí, ať gesty ukáže, o čem čteš - rozumíš?
- Ano, - chlapec vesele sebral přesná doporučení a zmizel v jiné místnosti. Vyčištění kuchyně od zbytků želé zabralo spoustu času. Děti ale nezasahovaly, byly zaneprázdněné a Michal s Dominikou vše zvládli.
Úklid kuchyně plynule přešel v přípravu večeře.
— Večeře je připravena! - zavolala děti do kuchyně. Zasazeno a krmeno. Standa byl pověřen mytím nádobí, zatímco jeho otec večeřel. Tehdy si Michal uvědomil, že tato žena se v jeho životě jen tak neobjevila.
Dominika začala často navštěvovat Michala se svou rodinou a pomáhala. A skoro po roce zazvonil zvonek. U dveří stály děti s kyticí a velkým dortem.
-Dominiko, buď mou ženou, - navrhl Michal a otevřel krabici se zásnubním prstenem.
- A nám matkou! - křičely děti jednohlasně.
Zdálo se, že se Dominikiny oči zalijí slzami.
-Mám podmínku, - zvedla prst, pouze pokud souhlasíte s ještě jedním bratrem nebo sestřičkou.
— Souhlasíme, - odpověděly děti jednohlasně.
Jsou tací, kteří odsuzují muže za to, že na tuto ženu tlačil starosti svých dětí. Nechápou, jak se Dominika rozhodla mít sedmé dítě. Věří, že se s tím musí vypořádat sami, když už se tak rozhodli. Ale je šťastná a možná to byl její osud - být matkou sedmi dětí najednou a provdat se za člověka, se kterým chce žít a budovat světlou a šťastnou budoucnost.
A děti – děti brzy vyrostou a bude to jednodušší, viď?
