Starší muž rád pozoroval svou mladou sousedku, když pracovala na zahradě. Jednoho dne si ho ale všimla a rozhodla se, že dá starci lekci

Byl osamělý, ale vždy nacházel radost z pozorování života svých sousedů. Václav byl zajímavý člověk a pokaždé, když viděl Anežku za plotem, s radostí sledoval její obratné pohyby, když sázela rostliny a pečovala o ně. Všiml si, jak se usmívala a zpívala písničky a zapomínala na všechno na světě. V těchto chvílích mu Anežka připadala tak živá a radostná, že Václav cítil teplo u srdce.

Ale jednou, když se Anežka starala o svou zahradu, cítila, že ji někdo sleduje. Otočila se a spatřila Václava za plotem. Srdce jí bušilo rychleji a cítila jakýsi neklid. Toto pozorování starého muže ji přivedlo k překvapení a nepohodlí. Místo toho, aby se Anežka naštvala nebo starého muže propustila, rozhodla se mu dát lekci. Zasmála se, přistoupila k plotu a promluvila k Václavovi:

- Dobrý den Václave! Zajímá vás, co dělám na své zahradě? Všimla jsem si, že mě sledujete. Možná se chcete naučit pěstovat zeleninu? Ráda se podělím o své zkušenosti!

Václav byl překvapen a zmaten náhlým odvoláním. Nečekal takovou reakci, ale nedokázal skrýt radost. Usmál se a odpověděl:

- Ano, v podstatě, se zájmem sleduji vaši práci. Vždy jsem snil o vlastní zeleninové zahrádce, ale nikdy jsem nevěděl, kde začít.

Tak začalo nečekané přátelství mezi mladou ženou a starším mužem. Hanna naučila Viktora základům zahradničení a zahradnictví a trávili spolu spoustu času povídáním o rostlinách, životě a snech.

Anežka pochopila, že Václav chce jen najít potěšení v nádherných chvílích, které vytvořila na své zahradě. Přijala jeho zvědavost s pochopením a velkorysostí. Václav našel v Anežce svého inspirativního učitele a dobrého přítele, se kterým mohl sdílet své radosti i starosti. A tak se starý Václav díky trpělivosti a pochopení Anežky přestal schovávat za plotem a našel si nového koníčka, který mu přinášel radost a smysl života. Už se necítil osamělý, protože nyní měl skutečnou podporu a přátelství, které mu poskytla mladá sousedka.

PSALI JSME: "LAKOMOST MÝCH TCHÁNŮ MĚ VŽDYCKY ŠTVALA, ALE TO, CO UDĚLALI V DEN MÝCH NAROZENIN, BYLA PRO MĚ POSLEDNÍ KAPKA"
PŘIPOMÍNÁME: "KDYŽ JSEM ODEŠLA DO DŮCHODU, ROZHODLA JSEM SE CESTOVAT A DCERA MEZITÍM, ANIŽ BY MI COKOLIV ŘEKLA, ZAŘÍDILA, ABY JEJÍ DCERA A ZEŤ BYDLELI V MÉM DOMĚ"