Vždy žili chudě a já v té době neměla práci. Co se týče rodičů mého muže, pracoval pouze můj budoucí tchán. Vydělával docela slušné peníze, aby se jeho žena mohla starat o dům a domácnost. Moje tchyně si vždy stěžovala synovi, že jsem z chudé rodiny. A tchán se naopak chtěl vykašlat na finanční situaci mých rodičů. Navíc mi před svatbou dal velkou částku peněz, ale požádal mě, abych tuto skutečnost utajila. Jediné, oč žádal, bylo být dobrou manželkou pro jeho syna.
Celý obřad zaplatil tchán a po svatbě nám s manželem pomohl postavit vlastní dům. Když jsme měli děti, tchán říkal, že vnoučata jsou to nejdůležitější, co může starší muž mít. Za 25 let manželského života si nevzpomenu ani na malou epizodu, která by se mi ve vztahu s tchánem nelíbila. Před 3 lety mi zemřela tchyně. Tchán zůstal sám. Dlouho se se vším tak nějak vyrovnával sám. Už když jsme k němu přišli na návštěvu, říkal, že není potřeba žádná pomoc. Ale teď onemocněl.
Nabídli jsme mu, aby se k nám nastěhoval, ale odmítl. Zbývala jediná možnost: požádat sousedku, aby se za určitý poplatek stala jeho pečovatelkou. Jednou mě s manželem zavolal tchán na návštěvu.
Během rozhovoru přiznal, že chtěl požádat jí o ruku. Faktem je, že je stejně celý den doma, dávno ovdovělá a skoro se stala jeho manželkou. Ale tady mám vážné pochybnosti. Protože jsem velmi dobře vím, v jaké finanční situaci je a její děti nacházejí, přemýšlel jsem: rozhodla se tato žena využít laskavosti mého tchána a vzít mu veškerý majetek? Teď už ani nevím, jak se chovat správněji.
PŘIPOMÍNÁME: “DCERA NÁS NA SVATBU NEPOZVALA, PROTOŽE SE ZA NÁS STYDÍ”
