Minulý týden čekala na víkend, kdy se konečně uvolní, ale nešlo to. Tchyně požádala, aby jí pomohla na venkově. V důsledku toho byla Barbara ještě unavenější než z kancelářské práce.
Ráno cítila bolest v těle, bylo těžké odtrhnout hlavu od polštáře, zdalo se, že celé tělo bylo necitlivé. Barbara si uvědomila, že je nemocná. Byla to pro ni častá záležitost, byla nemocná z těžkého přepracování. Nedaleko ležel lhostejný muž. Barbara nikdy nepochopila, ve kterém okamžiku jejího života se pro ni její milovaný člověk stal cizím.
Požádala ho, aby vzal syna do školky a dal jí peníze na nemocnici. Svůj plat utratila za manželovu půjčku.
– Můžeš jít do nemocnice zdarma, a syna si můžeš odvést sama. Nemám čas, protože jdu pozdě do práce, – odpověděl muž.
Barbara sebrala poslední síly, přivedla syna do školky. I učitelka si všimla, že s Barbarou není něco v pořádku, a jejího manžela to nezajímalo. Když Barbara přišla k lékaři, omdlela slabostí.
Lékaři ji přivedli k vědomí, ukázalo se, že nešlo jen o nachlazení. Začal zánět a byla předepsána léčba. Barbara zavolala manželovi a požádala ho o peníze na léky, ale ten začal křičet, že mu žena nejen nepřipravila snídani, ale navíc si předčasně vyžadovala peníze. Barbara konečně všechno pochopila. Tohle byla poslední kapka její trpělivosti. V tichosti si sbalila věci a ještě ten večer se přistěhovala k rodičům.
PŘIPOMÍNÁME: “DCERA NÁS NA SVATBU NEPOZVALA, PROTOŽE SE ZA NÁS STYDÍ”
