Měla hlad a hledala alespoň nějakou pomoc. Božena vypadala trochu zmateně a špinavě a přitáhla pozornost ředitele restaurace Leoše. Leoš byl úspěšný obchodník, ale v jeho srdci nebylo místo pro soucit a laskavost. Babičku viděl jako problém. Nemilosrdně vyšel ven a hrubě vykopl Boženu, aniž by tušil, kdo ve skutečnosti je. O několik dní později Leoš pocítil neurčitou úzkost.
Velmi často ve svých snech viděl vyčerpanou tvář této staré ženy. Začal si uvědomovat svou krutost a chápat, že mohl udělat něco důležitého a dobrého, místo aby babičku vykopl. Leoš si brzy všiml fotografie, která se ve zprávách stále opakovala. Byla to ilustrace k článku o charitativní organizaci, která pomáhala chudým lidem a lidem bez domova. Na fotce poznal Boženinu tvář – stejnou babičku, kterou vyhodil z restaurace. Leoš byl tím objevem ohromen. Nemohl uvěřit, že je hrdinka, nikoli problém, a že se s ní vypořádal nemilosrdně.
Hanba a výčitky svědomí sevřely jeho srdce. Rozhodl se najít Boženu a omluvit se jí. Kontaktoval charitu a dozvěděl se, že dočasně pobývá v jednom z center pro bezdomovce. Leoš tam okamžitě šel. Když vstoupil uvnitř, jeho oči se setkaly s Boženinými unavenými očima. Poklekl před ní a začal žádat o odpuštění. Svého jednání prý lituje a slíbil, že udělá vše, aby jí pomohl. Božena při pohledu na upřímnost v Leošových očích mu odpustila.
Vysvětlila, že při přírodní katastrofě přišla o domov a rodinu, a proto skončila na ulici. Ale díky pomoci charitativní organizace našla naději a podporu, aby se znovu postavila na nohy. Leoš a Božena začali spolupracovat. Pořádali společné charitativní akce na pomoc lidem bez domova a potřebným. Leoš si uvědomil, že jeho restaurace by se mohla stát nejen místem, kde si lidé pochutnávají na vynikajícím jídle, ale také centrem dobra a podpory společnosti.
PŘIPOMÍNÁME: VIKTOR SE ROZZLOBIL, KDYŽ SE DOZVĚDĚL, ŽE JE JEDOU NAVŠTÍVIT PŘÍBUZNÍ JEHO ŽENY. VŽDYŤ DOBŘE CHÁPAL, JAK TO SKONČÍ
