Paní Pavlína je nedbalý člověk a já jsem háklivý. Vzhledem k okolnostem žijeme spolu, častěji vaří v kuchyni, občas mě pustí ke sporáku. V bytě má kočky, nevím, jak to dělá, ale v každém jídle, které vaří, nacházím chlupy. Když vařím, tohle nemám, začínám si myslet, že to přidává schválně, jako koření.
Tchýně neustále shazuje jídlo nebo již připravené jídlo na zem, přičemž je snadno zvedne a položí zpět na talíř nebo na stůl. V případě nouze by se mohla opláchnout, ale nedělá to. Byl jeden případ, kdy tchyně odjela na týden ke své sestře. V tuto chvíli jsem se rozhodla dát věci do pořádku v lednici, umýt ji. Tam jsem našla spoustu výrobků s prošlým datem spotřeby, některé konzervy měly trvanlivost i více než rok.
Zvláštní pozornost si zaslouží léky. Její lékárnička je plná prášků, které měly být vyhozeny v roce 2000. Copak nechápe, že je nesmí brát? Tchýně nakupuje vše v řadě za akce a slevy, vůbec nehledí na datum spotřeby. Proč? Bez ohledu na to, co říkám, ona mě neposlouchá. Škoda, že má dobrý důchod, my dáváme peníze, nemůžete si nic odepřít, ale ne, chodí na prodej.
Další nevýhodou paní Pavlíny je, že miluje alkohol. Já to vůbec nepiju. Žádná dovolená nemůže být normální, pokud na stole nejsou žádné alkoholické nápoje. Manželova maminka moc dobře ví, že nepiju, ale pořád mi to nalévá, přesvědčuje mě, abych vypila aspoň kapku, jinak si jí nevážím. Opilé delirium této ženy vůbec neslyším. Můj muž mámu samozřejmě velmi miluje, tváří se, že je vše v pořádku, na tom není nic špatného. Bez ní nemůžeme strávit ani jeden svátek, tak jsem je začala nenávidět.
Já jsem od přírody háklivá, ale Stanislav ne. Manžel říká, že když se neotrávil, tak se všechno vaří normálně, jako by si nevšiml chloupky na talíři. Nechci jíst jídlo s prošlou dobou trvanlivosti a na každé dovolené se chci přinutit se usmívat a nacpat jídlo, abych se neudusila. Začala jsem se nenávidět pro svou slabou povahu, nedokážu se rozhodnout a říct své tchyni všechno, co si o ní myslím. To zničí náš vztah, včetně s mým manželem.
PSALI JSME: "SEDĚLA JSEM NA LAVIČCE A NEVŠIMLA JSEM SI, JAK SI VEDLE MĚ SEDL MALÝ KLUK. NAJEDNOU NÁHLE POPADL MOU TAŠKU A POKUSIL SE UTÉCT"
PŘIPOMÍNÁME: "PO PROBDĚLÉ NOCI JSEM USNULA. NAJEDNOU SE OZVALO ZAKLEPÁNÍ NA MÉ OKNO. PŘEKVAPILO MĚ TO, PROTOŽE BYDLÍM V 9. PATŘE"
