Před pár lety si otec mé dcery uvědomil, že rodinný život není pro něj. Podle něj je ještě velmi mladý a dokáže víc. Bůh ví, jak jsme mu bránily dobývat svět.
V tu chvíli mě ale taková zpráva zaskočila. Viděla jsem tu situaci docela jinak. Celá moje rodina se plánovala přestěhovat do jiné země. S dcerou jsme se přestěhovaly, usadily jsme se a připravovaly jsme se na manželovo stěhování.
Manžel se ale nespěchal přestěhovat. Je zřejmé, že právě v tomto okamžiku měl čas na hlubší seznámení se sebou samým a svými životními cíli. V důsledku toho jsme se rozvedli.
S dcerou jsme začaly nový život v cizí zemi. Jsem společenský člověk a rychle jsem si našla nové fajn přátele. Mám komu zavolat, koho navštívit nebo někoho požádat, aby mi pomohl.
Nyní mám útulný byt a novou práci, která mi umožňuje starat se o dceru. Otec dcery téměř pravidelně platí výživné. A všechno by bylo v pořádku, je tu ovšem jedno velké ALE.
Jsem mladá, zdravá a zcela soběstačná žena. A nechci být nikomu na obtíž. Kromě toho jsem matkou desetileté holčičky, jsem zodpovědná za její štěstí.
Můj bývaly manžel dceři skoro nevolá. Tvrdí, že je velmi zaneprázdněn. Dcera volá jednou za měsíc, neví ale, o čem s ní mluvit. Už mě nebaví vypravovat fantastické historky o jeho služebních cestách a nepřetržité práci.
Nedávno jsme mluvili o nadcházejících narozeninách naší dcery. Dcera se ohradila proti zprávě, že táta zase nebude moct přiletět, protože je hodně zaneprázdněný. V posledním rozhovoru jí sám řekl, že nedávno byl na dovolené. Takže není tak zaneprázdněný.
Už mě nebaví balancovat mezi dcerou a její tátou. Moje dcera nekonečné žádala o dárky "od táty". Byly to dárky, které mě donutily přemýšlet, že možná dělám něco špatně.
"Už jsem slíbil matce, že ji vezmu s sebou na dovolenou, tentokrát budeme muset jít spolu," říká manžel
“Vezmi mě se sebou na dovolenou. Nebudu vás rušit,” vnucuje se máma
"Synu, nečekám na autobus, prostě nemám kam jít," řekla babička se slzami v očích
“Každý den si snažíme s Evinkou užívat”: Jan Přeučil a Eva Hrušková slaví 17 let od svatby. Recept na úspěšné manželství
Před Vánocemi jsem otci připomněla, že dítě od něj očekává dárek. Na což dostala standardní odpověď: “Kupte si ode mě něco.”
Koupila jsem dárek a pak mu dlouho připomínala, aby za to zaplatil. Snažila jsem se vybrat ty nejžádanější věci, aby moje dcera věděla, že ji tatínek miluje.
Nedávno mi moje dcera řekla: „Víš, mami, táta mi dává skvělé dárky, lepší než ty."
To mě velmi urázilo. Jsem to já, kdo v noci nespí, když je dcera nemocná. Kdo myslí tři nebo čtyři kroky napřed. Kdo zařídí dovolenou, i když je unavená a nemocná. Chtělo se mi křičet: "Víš, jaký doopravdy je tvůj otec?" Samozřejmě, že ne.
Nechci ale, aby si moje dcera myslela, že její otec je špatný člověk. Opravdu chci, aby se cítila milovaná. Ale zdá se, že jsem to přehnala. Nebudu se divit, když mi jednoho dne dcera řekne: „Kdybych žila s tátou, všechno by bylo jinak…“
Zatím jsem nedospěla k žádnému závěru. Nevím, jak to udělat správně. Jak neublížit nejdražší osobě mého života, zároveň ji ale naučit vážit si úsilí druhých lidí a nebrat to jako samozřejmost?
PSALI JSME: “SNACHA OPUSTILA DÍTĚ A JÁ A MŮJ SYN JSME SI HO VZALI DOMŮ”
PŘIPOMÍNÁME: “ODCHÁZÍŠ, TAK VEZMI S SEBOU DĚTI.” JAK MĚ MANŽEL OPUSTIL KVŮLI MÉ PŘÍTELKYNI
