V této době naše snacha a její syn požádali, aby u nás bydleli protože ve svém bytě zahájili opravy. Když jsme se vrátili, překročili práh domu, strnuli jsme jako omámení. Snacha k nám vyšla, na tváři jí zářil radostný úsměv.
– Zařídila jsem ve vašem bytě generální úklid a vyhodila všechno harampádí, které jste tak pilně nashromáždili!
Po takovém prohlášení mě zabolelo u srdce. Se strachem vykročila vpřed, aby si prohlédla byt. Po tom, co jsem viděla, mi vyhrkly slzy do očí. Vyhodila všechny staré hračky mého syna, všechno popraskané nádobí, děravé oblečení, staré sešity mých dětí, jejich kresby a obnošené boty.
To vše mi bylo vzácné, bylo to zdrojem vzpomínek a radosti z minulosti. Toho dne jsem plakala až do večera. Muž se mě snažil utěšit.
– Možná je to všechno k lepšímu? Nyní máme spoustu místa pro jiné věci! Podívej se, kolik místa se uvolnilo!
Jeho názor vůbec nesdílím. Do nedávných událostí jsem si myslela, že moje snacha je mi jako dcera, a nemyslela jsem si, že by něco takového mohla udělat.
PSALI JSME: "SESTŘENICE MĚ JEN VYUŽÍVÁ JAKO ŘIDIČE, SVÉHO MANŽELA ALE ZTĚŽOVAT NECHCE"
