Mohou dokonce sedět u jednoho stolu s dalšími lidmi, ale pouze v případě, že otec přišel sám, bez manželky. Faktem je, že otec nešel jen k jiné ženě, ale k jejich společné kamarádce, se kterým se kamarádili od mládí.
Ale s tátovou ženou komunikuji normálně, i když k ní moc necítím, snáším ji jen kvůli tátovi. Mámě se to moc nelíbí, ale nic neříká, nic mi nevyčítá a nezlobí se.
Takto by vše klidně i pokračovalo, nebýt mé nadcházející svatby. Svatební pozvánky jsem předal osobně rodičům. Myslela jsem si, že pochopil, že zvu jen jeho. Řekl mi však, že přijede se svou ženou.
Když se to matka dozvěděla, řekla mi, že pak se svatby nezúčastní, okamžitě odejde, jakmile žena jejího otce vstoupí na oslavu.
Otec však také nejde jít na ústupek. Tvrdí, že jeho nová žena mě zná od dětství, takže má právo být na oslavě. Řekl, že pokud tomu ne rozumím, tak on také nepřijde.
A co já? Kdo mě chce pochopit? Moje matka je mi samozřejmě mnohem milejší než nová žena táty. Nevím, co mám dělat.
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "PŘIŠLA JSEM DOMŮ Z PRÁCE DŘÍVE NEŽ OBVYKLE, A TAM MATKA MANŽELA ŽEHLÍ PRÁDLO"
