Tito tři Britové přijeli na Ukrajinu odděleně. Zde se spojili a již několik měsíců se zabývají evakuací seniorů a nemohoucích z oblastí hraničících s frontou. Financují se sami a nechtějí jmenovat svá jména.
"Vím, že moji rodiče mají strach," říká 21letá cvičitelka psů, která je mezi nimi nejmladší. "Mluvila jsem s mámou po telefonu, plakala, ale jsou velmi hrdí na to, co dělám."
Tým pravidelně cestuje do měst ležících na cestě ofenzivy ruských vojsk na Donbasu. Ostřelování je skutečná a trvalá hrozba. Jeden výjezd byl tak riskantní, že jim ukrajinská armáda nařídila nasadit neprůstřelné vesty.
"Bylo tam několik těžkých okamžiků. Ale držíme se spolu. Navzdory nebezpečí se cítíme dostatečně připraveni a spolehliví jako tým," říká.
Někteří prý nechápou, co v tomto válkou zničeném regionu dělají a jakou pomoc mohou poskytnout.
"Nečekal jsem, že my dokážeme nějak významně pomoct" říká farmář," ale mýlil se."
V Británii pásl dobytek, ale pak přišel o práci. Když Rusko zaútočilo na Ukrajinu, naložil dodávku humanitární pomocí a přijel sem. Nyní je tato dodávka „sanitkou“.
"Děláme, co můžeme. Nejsme odborníci, ale v posledních měsících jsme udělali hodně. A tato práce je pro mě teď nejdůležitější."
V den naší návštěvy řídil on, ale dobrovolníci říkají, že sdílejí všechny zátěže, vzestupy a pády a navzájem se povzbuzují s "britským humorem".
"Moje rodina mého manžela nepřijala kvůli věkovému rozdílu a nyní všichni prosí o pomoc"
Nápady roztomilých účesů s ofinkou pro dámy 45+
“Od malého písklete Emy po dospělou slečnu”: Anna Marie Valentová z Ulice slaví 20. narozeniny
“Jeho druhé jméno je Štěstí”: Syn Venduly Pizingerové slavil první roček. Velmi dojemný příspěvek na Instagramu
V posledních měsících přepravili asi 150 lidí. Koho do nemocnice v Kramatorsku, koho na nádraží v Pokrovsku. Spolupracují s renomovanou ukrajinskou nevládní organizací «Vostok SOS», která jim denně poskytuje seznamy lidí pro evakuaci a informace o jejich zdravotním stavu.
Denně řeší každodenní úkoly, spojené s logistikou a měnící se linie fronty, ale tam je ještě jeden problém, který jím velmi vadí. A to je zánik mezinárodní pozornosti k válce na Ukrajině.
"Pomoc přichází pomaleji," říká bývalý farmář. "To mě přivádí k myšlence, že lidé jako by si zvykli na válku, a to by nemělo být."
Třetí členka týmu opustila svou práci v oblasti technologií a půl roku cestovala po Blízkém východě.
"Dala jsem život na pauzu. Takže tu můžu zůstat na neurčito. Chceme dělat všechno bez byrokracie. Pracujeme každý den, protože nás to zajímá. To je důležité, protože jsme všichni Evropané. A útok Ruska na Ukrajinu je útokem na nás všechny," říká.
Její rodina pocítila všechen smutek z války na sobě. Babička musela během druhé světové války uprchnout z Polska.
"Nejtěžší je, když nemůžeme všechny dostat ven," říká IT specialistka. Někteří nechtějí odejít, odmítají opustit své domovy, i když se blíží válka. Doufáme, že děláme správnou věc tím, že je vezmeme z rodné země a že se později vrátí domů."
"Země je tu krásná," sdílí dojmy. "Bylo mi řečeno, že pokud Ukrajinci vezmeš jeho zemi, zemře. Pokaždé, když ženu evakuuji, strhnu pro ni květinu u jejího domu, aby si ji mohla vzít s sebou. To je jediná věc, kterou můžu udělat."
PSALI JSME: LETECKÉ POPLACHY MÍSTO MATURITNÍHO PLESU: MATURANTI Z ČERNIGOVA FOTILI NA RUINÁCH
PŘIPOMÍNÁME: “ODCHÁZEL JSEM DO NEBE” UŽ TŘIKRÁT: ZAHRANIČNÍ DOBROVOLNÍK PROMLUVIL O FALEŠNÝCH ZPRÁVÁCH RUSKÉ PROPAGANDY
