Během diskuse manžel uvedl, že nemá smysl ztrácet čas — v jeho rodině je obvyklé pojmenovat vnoučata po dědečcích. Takže náš syn bude Zdislav.
Manželova rodina velmi pečlivě zkoumá své kořeny. Znají všechny generace, takže tato tradice je pro ně velmi důležitá. Kdyby se narodila dcera, vybrala bych si jméno sama, a tak nemám na výběr. Dědic musí být součástí předků.
Samozřejmě vypukl skandál. Nechtěla jsem svému dítěti říkat tak divné, je to staré jméno. Líbilo se mi jméno Mark nebo Alan. Manžel stál pevně na svém. V 9. měsíci jsem kvůli neustálým konfliktům dokonce skončila v nemocnici. Lékaři hrozili předčasným porodem.
Manžel se lekl, a tak jsme poprvé na téma jména syna ani nemluvili. Pak mi řekl, že si můžu vybrat jméno sama, hlavně ať jsem v klidu. Byla jsem nadšená. Narodila jsem Marka v stanovený termín, je to statný a silný klučík.
Manžel se věnoval dokumentům. Sám dělal osvědčení a pojistku. Byla jsem ráda, že se ujal vedení, protože po císařském řezu jsem nemohla to vše dělat.
Na výpis z nemocníce přišli všichni příbuzní. Tchyně nazvala syna Zdislavem a zkosila pohled na mou stranu. Myslela jsem, že jí manžel o našem rozhodnutí neřekl, ale bylo to mnohem složitější. V rodném listu bylo uvedeno jméno Zdislav! Manžel mě podvedl, abych nebyla v porodnici nervózní. Přímo do očí se mi přiznal, že se k takovému kroku odhodlal záměrně. Jak to přijmout?
Teď upřímně nechápe, proč brečím a rozčiluju se. Moji rodiče si myslí, že mám pravdu. Jsem matka, musím se podílet na výběru jména, ne ho brát jako samozřejmost. Chci změnit doklady, ale manžel je proti. Nelíbí se mi jméno Zdislav! Nebaví mě neustálé zjišťování vztahů, už přemýšlím i o rozvodu…
