Rychle jsem si oblékla kabát a vyběhla do vchodu. A s takovým spěchem náhodou narazila do sousedky paní Lipské, bydlela o patro výš.
- Oh, omlouvám se!
- Alenko, kam tak spěcháš?
- Chci upéct koláč, už jsem udělala i těsto, ale hrušky nemám.
- Ty jo, to je ale problém. Ještě, že jsem se střetly, právě jsem přijela z chaty a přinesla sklizeň.
Všimla jsem si, že paní Lipská má malý balíček v rukou. A hrušky byly opravdu tak krásné, všechno jako jedna.
- Vezmi si všechno, protože už je nebudu jíst, mám špatné zuby. A bude škoda, jestli taková krása se zkazí.
Poděkovala jsem paní Lipské a běžela dělat koláč. Přemýšlela jsem, že pak budu muset jako poděkování odnést kousek koláče.
Otevřela jsem balíček, začala krájet ovoce a... malém jsem omdlela. Takový smrad stál.
Pilaf: Jak připravit chutný pilaf. Jednoduchý a srozumitelný recept.
Snacha se ke mně chová jako ke špiónovi: "A proč to chcete vědět“
Lenka manžela našla bohatého. Jenže tchyně si ji nikdy nechtěla přiznat
Příběh ze života: "Nevím, jak dlouho ještě vydržím. Moje žena z roztomilého zajíčka se změnila v manipulátorku"
Zapnula digestoř, otevřela okna a přistoupila k takové atomové zbrani hromadného ničení – hrušce. Uvnitř byly zkažené. Hniloba, někteří byli s černými skvrnami a červy. Zkrátka hnus! Nasadila jsem si rukavice, loktem zakrývala nos a všechno vyhodila do koše.
Věřte mi, tam už se nedalo nic zachránit. Buď byl strom nemocný, nebo mi paní Lipská schválně dala zkažené ovoce.
Nechtěla jsem se s ní kvůli tomu hádat, ale nepříjemný pocit stejně z toho zůstal. Ona snad nevěděla, že má pod dává zkažené potraviny? Co když bych se pak otrávila? Moje děti s manželem?
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: DCERA POSLALA MAMINKU DO DOMOVA DŮCHODCŮ. ZRADA NEBO NUCENÉ OPATŘENÍ?
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "MANŽEL SE ROZHODL, ŽE BRZY VEZMEME TCHYNI K SOBĚ ŽÍT"
