Vozila ji do divadel, učila vařit a podporovala ji ve chvílích, kdy se všichni od ni odvrátili. Zatímco matka nadále pečuje o svého syna, Nadia se pohybuje mezi prací a péčí o starou ženu. Tahá těžké nákupy, běhá na polikliniku, ale i ona má svou rodinu a sedmileté dítě.
Navštěvovala stařenku ona každý den, a generální úklid dělala v sobotu. Babička na pomoci netrvá, ale vnučka si uvědomuje, že nikdo jiný nemá v úmyslu pomáhat starší ženě. Její zdravotní stav už nebyl takový, takže sama by s domácími povinnostmi paní Nováková neuspěla.
Naděžda na oplátku nikdy nic nevyžadovala. Ale najednou ji propustili z práce, zůstala bez platu a prostě nemůže platit nájem. Byt babičky by měla zdědit matka Naděždy, ale ona má vlastní prostorný třípokojový byt v centru města. Vnučka se rozhodla promluvit s paní Novákovou, aby ona na ní přepsala nemovitost.
Přišla v sobotu uklízet. Vše umyla, vyprala, utřela okna, udělala čaj a přímým textem se zeptala babičky, jestli jí nechce odkázat byt. Stařenka se urazila, pojmenovala Naďu merkantilní a řekla, že to neudělá.
- Byt dostane dcera a tečka. A pak se o něj dělte, jak chcete, mě se to netýká, - řekl paní Nováková.
Vnučka byla samozřejmě naštvaná. Nehledala žádné výhody, to vše byla opravdová shoda okolností. Naďa se celou dobu starala o starou paní, opravdu si nezasloužila poděkování za své dobré skutky?
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "ABYCH POTĚŠILA MANŽELA S DĚDICEM JSEM SE ROZHODLA JÍT NA ZRADU. JE MI TO TEĎ LÍTO?"
