Město, kde žiji, je malé a najít práci v mém oboru bylo téměř nereálné. A i vybírat jsem si příliš nemohla, všichni se drželi svých pracovních míst. Co jsem měla dělat? Chtěla jsem jíst, musela jsem vychovávat syna. Šla jsem pracovat do továrny.
Víte, co to je pracovat v továrně po dobu 12 hodin, a šest dní v týdnu. Ano, peníze platily dobre, ale zdraví bylo pryč spolu s penězi. Když jsem pracovala poslední rok, snila jsem důchodu, nemohla jsem se dočkat.
A tak jsem v důchodu, myslela jsem si, no, konečně si udělám čas pro sebe. Zejména proto, že moji kamarádky chodili na různé kroužek, pořídili si nějaké koníčky. Je to tak fascinující. Myslela jsem, že půjdu taky. Ale pak se objevil syn se snachou a přivedli mě k smutku.
Jedou na dva týdny do zahraničí, musím hlídat vnuka. Rodiče snachy jsou také zaneprázdněni, a proto jsem jediná možnost. Jaké hlídaní? Za prvé, nemám sílu sr nosit s dítětem, a dokonce i s náladovým. Za druhé, nemohla jsem se dočkat, až můj syn vyroste, abych přestala poslouchat všechny ty křiky a otíraní zadku. Tak mi teď dali vnuka. Děti moc nemám rád, chci klid.
Na druhou stranu můžu ty dva týdny pohlídat vnuka. Ale oni mi pak mohou vylézt na hlavu a neustále ho přivážet a já to prostě nevydržím. Je to peklo.
Nevím, jak se z této situace dostat ven.
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "A MŮJ MALÝ BRÁŠKA A VÁŠ TOMÁŠ JSOU JAKO DVĚ KAPKY VODY," ŘEKLA SOUSEDKA
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "PŮJČILA JSEM SI 30 TISÍC OD SESTRY. JE ČAS VRÁTIT PENÍZE A JÁ MÁM NOVÉ PROBLÉMY"
