"Někde je výbuch, to mě hodně děsí," ukazuje Kateřina svůj strach tím, že hned se chyba za uší a pevně zavírá oči.
"Začne hned také křičet," dodává její manžel a Káťa pokračuje, jen se trochu zastyděla: "Mám strach z těžkého dělostřelectva."
Pro Antona a Kateřinu je dokonce i malé klepání nebo bouchání důvodem k panice. V obou je postižení, onemocnění spojené s nervovým systémem.
Oba přežili začátek války v domě poblíž kruhového objezdu. Od prvních dnů se tam střílelo. Jedna z raket prorazila střechu bytu, kde byli spolu s Antonovou babičkou. Jako zázrakem zůstali naživu, stihli vběhnout do koupelny.
"V babiččině pokoji u dveří je taková díra jako je babička v obvodu. Pod skříní je díra, je zničené topení. K sousedce do druhého patra vletěla raketa a zcela zničila náš strop a podlaha u nás pronikla až do sklepa," vypráví Anton.
Anton a Kaťa sami jsou z Chugueva, města, které bylo ostřelováno v první den války. V Charkově manželé navštívili Antonovu babičku, a právě u ní byli na návštěvě, když začala válka.
Po zásahu raketou chvíli bydleli ve sklepě. Ale když už se blížilo nebezpečí, šli do metra. Teď se z podzemí bojí vyjít ven.
PSALI JSME: FOTOGRAF Z AZOVSTALU ZE ZAJETÍ UKÁZAL FOTKU, JAK ŽILI OBRÁNCI MARIUPOLU
PŘIPOMÍNÁME: "STRÁVILA JSEM POD ZEMÍ VÍCE NEŽ 60 DNÍ": PŘÍBĚH ZÁCHRANY Z AZOVSTALU
