Ne, nebyla jsem jeho milenka. Pracovali jsme spolu, povídali jsme si, občas jsme spolu chodili na obědě, pili kávu. A pak se rozvedl, měl těžké deprese, potřeboval podporu, a tak jsme se s ním začali přátelit ještě víc. V první řadě jsem byla jeho posluchačka a také do jisté míry psycholožka.
Společně jsme prožili jeho rozvod a pak jsme si všimli, že máme k sobě pocity. A tak silné, že manžel tehdy říkal, že nikdy nikoho tak moc nemiloval. Nevím, jestli to byla jen slova, nebo ne, ale následujících šest let manželství jsme žili jako v pohádce.
A pak jsem zjistila, že jsem těhotná. Manžel byl tak šťastný, že se nemohl dočkat, až se narodí dítě. A tak se nám narodila dcera. Myslela jsem, že bude nejlepším otcem na světě. Ale manžel jen týden nějak věnoval pozornost dceří a začal pokaždé vymýšlet nové výmluvy, aby se s ní nezabýval.
Je mi to tak líto, vždyť on sám chtěl dceru, sám řekl, že se o ni postará, pomůže mi. A co se nakonec stalo? Veškeré domácí práce dělám sama, starám se o dítě, vzala jsem si i brigádu na doma, abych si vydělala alespoň nějaké peníze, aby to pro nás nebylo finančně tak náročné.
A on prostě chodí do práce, a to je nespokojený. Už nevím, jak s ním mluvit, jak mu to vysvětlit, aby pochopil, že jsme to dítě udělali spolu, to znamená, že jsme za něj zodpovědní oba.
V poslední době v našem manželství je skutečný kolaps, nespíme spolu, nejíme, téměř nemluvíme. Co s tím mám dělat, nevím.
PSALI JSME: ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH: "MOJE SESTRA MĚ OPUSTILA BEZ NIČEHO, KDYŽ JSME OSIŘELI, ALE NESTYDĚLA SE POŽÁDAT O POMOC"
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "NEJSEM UKLÍZEČKA PRO TVÉ SYNY," VÍCE SYNOVCŮ NA NÁVŠTĚVU NEPUSTÍM
