Můj manžel byl obyčejný muž. Sedm let jsme spolu žili v manželství, vychovávali jsme krásnou dceru. Máme spoustu přátel a známých, neustále jsme chodili na návštěvy, jezdili na grilovačky. Normální život šťastných lidí byl.
A pak manžel potkal jednoho staršího muže. Ten je oddaný péči o sebe, o své zdraví. A tak se manžel nechal unést. Začalo to tím, že už nepije alkohol a nejí maso.
No, nevadí mi to, v podstatě nikdy nebyl alkoholikem. A co se týče masa, budeme mít víc s dcerou. Vnímala jsem to jako vtip. Ale pak se to zhoršilo.
Začal po mně chtít, abych vařila nějaké divné jídlo, a nutil nás, abychom to jedli také. V domě se nesmí pít alkohol.
Vstávat se teď musí ve 4 ráno, něco mumlat nesrozumitelným jazykem, dělat nějaké cvičení. Nejen, že už hodně zhubl a vypadá jako anorektička, navíc je nervózní a naštvaný. Křičí na mě, na moji dceru, je nervní v práci.
Už nevím, co mám dělat. A on mi říká, že se tak čistí od bahna tohoto světa. Ale je to vůbec normální?
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "PROČ BYCH TO MĚLA DĚLAT V MÝCH ŠEDESÁTI. VÍCE HOSTY K SOBĚ NEZVU"
