Když mi bylo devatenáct, vzala jsem si syna máminy kamarádky. Všichni kolem věřili, že tento mladý muž má před sebou skvělou budoucnost, určitě se stane bohatým a úspěšným.
Tehdy mi připadalo, že dělám správnou věc. Protože jsem vždycky poslouchala rodiče, tak i tentokrát to bylo tak, jak chtěli oni. Musela jsem si vzít nemilovaného muže, který byl vybrán a schválen rodiči.
Zpočátku jsme žili normálně, přátelsky, hodně cestovali, objížděli spoustu zemí. Manžel mi často dělala překvapení a drahé dárky. Byt jsme měli v centru města. Takže rodiče za mě byli klidní.
O dva roky později se nám narodilo dítě. Časem jsme chtěli druhý. Peněz bylo dost. Bylo možné děti v klidu vychovávat a o nic se nestarat.
V té době mě nenapadlo myslet na pocity a lásku. Tehdy jsem si byla jistá, že žijeme jako všichni kolem. Ale když mi bylo 45, najednou jsem si uvědomila, že v životě musí být něco jiného. Bylo mi jasné, že nejlepší léta a celé mládí jsem strávila na člověka, ke kterému nic necítím.
Pochopila jsem to, když jsem šla do práce. Děti se staly dospělými a já už jsem je nemusel hlídat jako dřív. Tehdy jsem se dozvěděla, jak žijí ostatní lidé.
Z nových známostí jsem měla neobvyklé pocity, se kterými jsem se předtím nesetkala. Najednou jsem se styděla, že jsme se s manželem proměnili v obyčejné sousedy. Samozřejmě, že jsme vychovali dvě děti, vlastníme solidní bankovní účet, ale co dál? To nic nemění.
O svých pocitech jsem se podělila s mámou. Ale její odpověď mě ohromila. Máma říkala, že si nemám na co stěžovat, protože jsem vdaná za zajištěného muže. Celý život musela snášet a teď musím i já. Takový je podle maminky ženský osud. Žít v chudobě je mnohem horší než v manželství bez lásky.
"Nechci už vidět svou matku ve svém domě, ale ona to nedokáže pochopit”
Jak vypadají rodiče a sestra nejkrásnějšího tureckého herce Buraka Özçivita
Manželka slavného hokejového trenéra Vladimíra Růžičky hledá novou práci: Marie Růžičková mluvila o rodinném životě
Celebrity, které neustále nosí paruky
Teď se samozřejmě nerozhodnu pro zásadní změnu. Ale kdybych měla odvahu něco změnit, jak se dívat do očí rodičům a dětem? Budu žít tak, jak jsem zvyklá, a nějak to vydržím
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "NÁŠ RODINNÝ ŽIVOT POHLTIL NAŠE POCITY. ROZHODLA JSEM SE, ŽE SI OD VŠEHO ODPOČINU"
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "MÁMA NÁS NEOPUSTILA. LHAL JSEM TI"
