25. února, druhý den války, v 07: 00 jsme s přítelem a naším psem odjeli z Kyjeva k rodičům do Vinnyce. A tam mě během týdne rodiče přemlouvali, abych odjel do zahraničí, nebo spíše vyvezla maminku a sestru, kteří nemluví cizími jazyky a nikdy sami nebyli v zahraničí. 6. března, na 11. den války, jsme v 07:00 odjeli autobusem do Polska. Souhlasila jsem, aby máma a táta přestali plakat.

Pokladna v supermarketu v malém městě nedaleko Varšavy / Zdroj: the-village.com.ua

Jeli jsme do Polska, protože tam táta měl známe. Nikde jinde v zahraničí nemáme nikoho. Autobus nás dovezl do města Opole a odtud nás odvezli do Varšavy. První dny jsme žili v malém městě, kde bylo velmi ticho, jako by nikdo kolem nebyl. Pak jsme našli ubytování ve Varšavě za nejvhodnější cenu, ale i tak to bylo drahé.

Od začátku jsem nechtěla nikam jet z domova, ale nechat v nebezpečí milovaného člověka a milovaného psa.

Moje každodenní hovory s mým oblíbeným psem / Zdroj: the-village.com.ua

Moje pozice je, když se něco stane, tak ať se nám oběma, protože bez něj žít nedokážu. Hlavním důvodem ale bylo to, že mamince se po tátovi hodně stýskalo a i on bez ní nemohl žít.

Za 24 let manželství rodiče nebyli spolu jen jednou na 2 týdny zhruba v roce 2000, kdy maminka mě 2letou odvetná do Krymu na dovolenou.

Fronta na autobus na Ukrajinu (tak se mnozí vraceli) / Zdroj: the-village.com.ua

Ani vteřinu nelituji, že jsem se vrátila. Jsem šťastná, že můžu být se svým milovaným, starat se o našeho psa a náš malý podnik ve Vinnyce. Nyní v našem městě je mnoho nových lidí, kteří byli nuceni odejít z Charkova, Kyjeva, Mariupola. Náš podnik pracuje, aby se zde cítili dobře. Hodně se bavíme, lidi to teď potřebují.

Mám teď takový postoj, že si teď musím vážit každé minuty života. Všichni o tom mluvili vždycky, ale teď si to opravdu uvědomili.

Náš autobus domů / Zdroj: the-village.com.ua

Chci trávit čas s přítelem, s tátou, maminkou, v naší kavárně, kterou jsme si sami vytvořili a dali do ní svou duši. A rozhodně nechci platit neadekvátní částky za špinavé bydlení mezi cizími lidmi.

PSALI JSME: JAK ZVÍTĚZIT PO VÍTĚZSTVÍ: "DŘÍVE JSME ČETLI O SUPERHRDINECH V KNIHÁCH A DÍVALI SE NA NĚ VE FILMECH A NYNÍ JE KAŽDÝ DEN VIDÍME VE ZPRÁVÁCH"

Populární zprávy teď

Synové cestovali po celém světě a své matce přinesli neslýchané dárky. A tak jim napsala dopis: kdo z nich uhodl, co její srdce potřebovalo

“Od malého písklete Emy po dospělou slečnu”: Anna Marie Valentová z Ulice slaví 20. narozeniny

Měkké tvarohové sušenky: “Lahodné domácí pečivo bez zvláštních starosti”

"Tělo se zbláznilo, mléčné žlázy začaly rychle růst": Slečna s největšími prsy na světě se dostala do Guinessovy knihy rekordů

Zobrazit více

PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH RODINY, KTERÉ SE PODAŘILO DOSTAT Z MARIUPOLU: "MŮJ SYN SCHOVÁVÁ CHLEBA, BOJÍ SE, ŽE ZASE NEBUDE JÍDLO"